ČESKÉ CENTRUM MEZINÁRODNÍHO PEN KLUBU

Ondřej Vaculík představuje povídku Průzkum Rudolfovy štoly, ukázku z rukopisu novely Člověk jménem Rour, jehož jednotlivé kapitoly vycházely v časopise Listy, a čtení doplňuje fejetonem Vzpomínka na Slávka Blažka, sociálního ekologa, filosofa a psychologa.

“Náš kocour Rour si vydobyl pověst dobrého člověka. Je mourovatý, má bílý čumáček a na tlapkách bílé ponožky, takže vypadá krásně. Jak běží šedavou krajinou, nebo se smráká, jeho čumák zdáli svítí. Onehdy přišel a zvláštně voněl. To není kočičí vůně! To je vůně lidská! To je vůně paniččina! A není to vůně špatná, milý Roure. Lehký a patrně i drahý parfém...” píše novinář, fejetonista a komentátor Ondřej Vaculík v dosud nevydané novele s názvem Člověk jménem Rour.

Příběhy o člověku důchodového věku, jenž se někdy chová jako kocour, a o kocourovi Rourovi, jenž je někdy více člověkem než kocourem, o jejich soužití v boudě na periferii města i společnosti, vycházejí na pokračování v dvouměsíčníku Listy.

Ondřej Vaculík je jako jediný ze synů Ludvíka Vaculíka literárně činný a na rozdíl od svého otce se od začátku devadesátých let angažuje v politice; v Hořovicích, kde žije, je nyní místostarostou. Psát začal ve třinácti letech. První povídky a fejetony komentoval jeho otec slovy: “No vidíš, za chvíli budeš umět i pravopis.”  Začal publikovat v samizdatových soborech v 80. letech 20. století, po roce 1990 nastoupil do Literárních novin jako redaktor publicistických stránek a později zástupce šéfredaktora. Uplatnil se také jako rozhlasový autor, věnuje se kulturní i společenské publicistice. Vydal tři knihy, publikuje v Mladé frontě Dnes, Literárních novinách a v Deníku Referendum.

Co si myslí o aktuálním dění v naší společnosti a jak by ho komentoval jeho “tata”, sděluje nám prostřednictvím svých fejetonových Ranních úvah, které vysílá rozhlasová stanice Vltava.