• Czech PEN

Spisovatelé myslí na seniory a posílají jim své texty, básně a překlady


do časopisu Domova seniorů v Havlíčkově Brodě. Dnes se k výzvě Českého PEN klubu připojili spisovatelka a dramatička Daniela Fischerová, historik a překladatel Radek Hasalík, Tecia Werbowski, spisovatelka polského původu žijící v kanadském Montrealu, a prozaička Eva Hauserová, jejichž povzbudivé texty možná potěší i vás.

Milé a vážené dámy, pánové, milá a vážená Jablíčka!

Neznáme se, ale každý den myslím na všechny, které postihla tahle podivná doba. Hodně často na ty, kteří teď nemají návštěvy a sami se nedostanou ven. A protože nuda je velký nepřítel, posílám vám proti nudě dva dětské jazykolamy. Kdo je řekne bez přeřeknutí, má můj velký respekt! Nezoufejme a přežijme krizi ve zdraví, to vám i sobě ze srdce přeje

Daniela Fischerová

Syslí jazykolam

Našly se šle, či nenašly se šle?

Naše šle se našly, vaše šle ne.

Vaše šle nosí sysli.

Sysli si totiž myslí,

že syslům sluší šle.

Jazykolam o piksle

Klika cvakla, klapka klapla.

Tři písklata vypískla.

Boule splaskla,

piksla sklapla,

sklapla piksla z plexiskla.

______________________________________________________________________________________________

Z PEN klubu přišla výzva, abychom poslali dva tisíce znaků, jimiž potěšíme seniory a personál sužované koronavirem v Domově seniorů v Havlíčkově Brodě. Tož posílám do Havlíčkova Brodu znaky. Nevím, jestli klínové písmo utuží imunitu obyvatel Havlíčkova Brodu, ale přinejmenším přenese jejich myšlenky do časů před virem. Jsem ostatně rád, že postačí dva tisíce znaků a není zapotřebí dvou tisíc slov.

Radek Hasalík

Do vypálené hliněné tabulky čtvercového tvaru o rozměru pouhých pěti centimetrů byla znaky klínového písma z obou stran vepsána zpráva, kterou kolem roku 1450 před Kristem poslal Amanhašir, kníže městského státu Meggido v dnešní Palestině, svému vazalu Ištarwašurovi, vládci nedalekého Taʼanneku. Mateřštinou těchto velmožů byla semitská kanaanejština. Palestinské městské státy té doby, kulturně už tisíc let pod vlivem Babylonu, jak dokládá používání klínového písma, byly tehdy již dlouho závislé na Egyptu. Vedly si ale samostatně a udržovaly kontakt i s Egejskou oblastí (kde tehdy dominovaly Mykény), jak dosvědčují archeologické nálezy importovaných předmětů. Babylonské klínové písmo bylo slabičné, takže většině klínových znaků odpovídala hodnota určité slabiky. Tak se lze v přepisu onoho dopisu dobrat sedmdesáti slabik, přibližně odpovídajících počtu klínů. Kromě tohoto úvodu a samotného dopisu na další komentář už naštěstí moc místa nezbude.

Náhled na klínové písmo dopisu č. 5 z Taʼanneku, jehož přepis a překlad je níže.

A-na Ištar-wa-šur

um-ma A-ma-an-ha-šir

Adad napiš-ta-ka li-is-sur

uš-še-ra-am-mi ahé-ka

ka-du narkabati-šu-(n)u

u uš-še-ra-a(m)-m(i)

sisa bilti-ka

u tamarati

u ka-li

a-ši-ri

ša i-ba-aš-šum

it-ti-ka

uš-še-ra-šu-nu

u-mi ma-ha-ri

a-na Ma-gi-id-

(-da.

An Ištarwašur:

Amanhašir.

Adad möge dein Leben behüten!

Sende deine Brüder

samt ihr(en) Wagen

und send(e)

ein Pferd, deinen Tribut,

und Geschenke

und alle

Gefangenen,

die sind

bei dir:

sende sie

morgen

nach Megiddo.

Ištarwašurovi

Amanhašir.

Nechť Adad chrání tvůj život!

Pošli své bratry

s vozy

a pošli

jednoho koně, svůj tribut,

a dary

a všechny

zajatce,

kteří jsou

u tebe:

pošli je

zítra

do Meggida.

Tento nejlépe zachovaný text, označovaný jako dopis č. 5, objevený na třetí expedici profesora Ernsta Sellina v palestinském Taʼanneku v srpnu - září 1904, rozluštil přímo na místě český vědec působící tehdy ve Vídni, teprve pětadvacetiletý dr. Bedřich Hrozný. Poslal o tom 3. září 1904, v poslední den expedice, zprávu svému učiteli, vídeňskému profesoru Davidu Heinrichu Müllerovi, jenž ji předal dennímu tisku (otištěna v Beilage zur Allgemeinen Zeitung, München, 19. září 1904, s. 536).

O jedenáct let později, v roce 1915, dr. Hrozný publikoval spis, v němž deklaroval rozluštění jazyka starověké říše Chetitů, rozkládající se na území dnešního Turecka a Sýrie a na východě sousedící s mezopotamskou Babylonií. Také indoevropští Chetité používali klínové písmo a Bedřich Hrozný, vycvičený z Ta´anneku a potom z jiných, bohatších klínopisných nalezišť, zvláště Chattuše, hlavního města Chetitské říše (dnešní Boğazkale), měl nejlepší předpoklady, aby zdárně dešifroval jazyk, jenž léta odolával snahám moderních badatelů o jeho pochopení, a aby své závěry v mezinárodní konkurenci obhájil.

Zdroj:

Eine Nachlese dem Tell Taʼannek in Palästina. Nebst einem Anhange von Friedriech Hrozný: "Die neugefundenen Keilschrifttexte von Taʼannek". Wien 1905. (Denkschriften der kaiserlichen Akademie der Wissenschaften in Wien, Philosophisch-historische Klasse, Band 52, Nr. 3).

______________________________________________________________________________________

Tecia Werbowski:

Můj verš napsaný česky v Brně

Moje samota není hlučná,

ale tichá.

Nikdo nepočítá mé kroky

v neznámém městě Brně.

Já také nikoho neznám.

I zbloudilý pes se mi vyhne.

Slyším hluk

kaváren, které zmizely

jak minulost mého mládí.

Je svátek,

všechno je zavřené.

To nevadí.

Piju čaj a rum.

Obdivuji ten a tamten dům.

Vidím zahradu,

kde se procházel Janáček.

Už nejsem sólo.

Slyším jeho symfonii.

Janáček, Janáček můj smutný miláček.

V kavárně se objevuje Robert Musil.

Vypravuje mi, co všechno tady zažil.

Všechno mi vyprávěl, ač nemusel

___________________________________________________________________________

Tři tipy, jak se na zahrádce nenadřít

Eva Hauserová

Jak na to, abyste na zahrádce nemuseli pořád něco zalévat, plít a okopávat? Upravte si zahrádku tak, aby byla příjemným místem k pobývání, a přitom s ní nebudete mít skoro žádnou práci.

1. Žádná holá půda

Všimněte si, že příroda nemá holou půdu ráda a že taková místa vždycky rychle zarostou. Když se je snažíme uhájit na zahrádce, znamená to věčný boj s plevelem. Hodně práce s pletím a také se zaléváním si ušetříme, když budeme mít zahrádku co nejzarostlejší, budeme využívat půdopokryvné rostliny (barvínek, zběhovec) a holou půdu kolem vysazených rostlin pokryjeme mulčem, to znamená vrstvou štěpky, slámy, posekané trávy nebo listí, která půdu ochrání před vysycháním a plevelem.

Hodně nám pomůže, když budeme pěstovat víc trvalek a méně jednoletek – jednoleté rostliny totiž dají mnohem víc práce a při jejich jarním vypiplávání se bez holé půdy neobejdeme. Z vytrvalých zelenin můžeme vysadit třeba libeček, křen, pažitku, vytrvalou rukolu, nebo cibuli zimní, ze které odstřiháváme a jíme lístky.

2. Vezměte na milost neškodné plevele

Některé plevele dovedou celou zahrádku rychle zarůst a zadusit ty rostliny, které chceme pěstovat, a tak je musíme nemilosrdně likvidovat. Jiné nám ale pomohou pokrýt půdu, tvoří na ní „živý mulč“, a přitom se dají snadno odstranit. A co je nejlepší, jsou výborné do salátů – třeba takový ptačinec nebo česnáček, který má jemnou česnekovou příchuť. Další plevele mají hezké květy, můžeme je na zahrádce přivítat a odstranit teprve když odkvetou – hezký je třeba kakost, vlaštovičník, orlíček, divizna…

3. Trávník s bylinkami

Také trávník můžeme přiblížit přírodě. Pokud totiž trváme na udržování nizoučkého anglického trávníku bez příměsi bylinek (sedmikrásky, jetel...), vyplýtváme na něj spoustu vody, chemických hnojiv, herbicidů i vlastní energie. Když trávník ponecháme trochu delší, nebudeme ho sekat tak často a vzdáme odstraňování „plevelů“, získáme přirozenou, pestrou louku, která bude dokonce životaschopnější, odolnější vůči suchu, a dá nám jen zlomek práce.

______________________________________________________________________________________________


35 views

​© 2016, PEN klub

  • Facebook Clean
  • Twitter Clean