Martina Putíková: "Láska mého otce k této zemi byla vždy živá a nespoutaná."

30.11.2017

"Rozlišovat mezi otcem spisovatelem nebo občanem Putíkem vůbec nemusím. Není to třeba, Pan Putík je jen jeden. Má sice různé role, rozličné funkce a tváře, ale ty všechny zapadají do sebe jako kostky do skládanky. A čím to je? Jistě a především autentičností jeho osoby. Autentičností vidění a vlastním stylu, který tomuto konceptu vyhovuje. Jaroslav Putík se nestylizuje, nevyvyšuje, nepoučuje. Je sám sebou – a tak je mu nejlépe. A tak je i nám nejlépe s ním," uvedla jeho dcera Martina Putíková – Schepelern při udílení Ceny PEN klubu Jaroslavu Putíkovi 21. března 2013, kterou nemohl osobně převzít ze zdravotních důvodů a 31. října téhož roku odešel navždy. Čtení z jeho tvorby, především pak z existenciálně laděné novely Zeď, která vyšla v roce 1962, se konalo v rámci pravidelných autorských večerů členů Českého PEN klubu 30. listopadu 2017 v Café Central.

 

V době, kdy Jaroslav Putík novelu Zeď psal, byl známým novinářem, autorem cestopisů a knihy literatury faktu.

V knize vylíčil své zážitky a prožitky z doby krátce po osvobození a konci války v roce 1945, po návratu z vězení

a z koncentračního tábora Dachau. Věznění, hladovění a tyfus způsobily, že se ocitl na pokraji života a smrti. Hrdina novely svádí svůj zápas v nemocničním pokoji, málokdy při plném vědomí, v myšlenkách, blouznění

a snových vizích zvažuje své výhledy a možnosti, v útržcích paměti prožívá znovu zásadní momenty svého válečného utrpení.

 

"Všimla jsem si, že otcův hlas byl vždy a za jakýchkoliv okolností stejný. Stejně zněl v reálu jako v jeho knihách. Nešlo rozlišit, zda otec mluví doma se mnou, na návštěvě u známých, nebo se vyjadřuje na veřejnosti třeba v rozhovoru s novináři. Identická je stavba vět, stejná jsou slova a zůstává i ten samý úhel pohledu. Je to on. Je jediný a jedinečný," řekla o svém otci Martina Schepelern.

 

Putíkovy texty nutí k zamyšlení. Je také možné vracet se k jeho starým textům a chápat je jako aktuální komentáře k dnešní politické situaci. Jeho témata jsou všední, ale nadčasová. Jeho postřehy, komentáře, náhledy a nadhledy by se daly rovnou zapisovat a vydávat. Jeho záběr byl neuvěřitelně široký a jeho orlímu zraku žádné souvislosti neunikly. A důležité je také podtrhnout, že nepsal pro sebe, protože osud této země mu ležel na srdci. Jaroslav Putík byl vlastenec a jeho láska k této zemi byla vždy živá, živočišná a nespoutaná.

 

Foto Jiří Hubený a Dana Mojžíšová

 

 Martina Schepelern s Oldřichem Králem

 

 

 

 Pořad uváděl Vladimír Karfík.

 

Share on Facebook
Share on Twitter
Please reload

Podobné aktuality

Český PEN je členem Sítě k ochraně demokracie

August 4, 2020

1/10
Please reload

Nejnovější
Please reload

  • Facebook Classic
  • Twitter Classic
  • Google Classic

​© 2016, PEN klub

  • Facebook Clean
  • Twitter Clean