Jana Štroblová četla z dosud nevydaného rukopisu Do nikam, s podtitulem Zbytky záznamů z útěku (17. května 2018, Café Central).
„Strach jako stín až sem se za mnou táh / tajím dech puls jde tence přetence /
jsme obutí jen ve svých šlápotách / každý z nás už má status běžence.“
To je jedno ze zachovaných svědectví o útěku, jaký započal vlastně už vyhnáním z ráje a postupně postihuje celou planetu. Úmyslně potrhaná černá poéma se odvíjí od trochu pozměněné legendy o božím trestu za krádež jablka poznání. Dědičným hříchem je zde nemilosrdnost. Několika ukázkami ještě autorka představí právě vycházející a pocitově zcela odlišnou bibliofilii Odstíny světla, kde dává průchod své zálibě v barvách a různobarevných krajinách, jaké spolu s ní evokují i kresby Vojtěcha Kemennyho.
Foto Jiří Hubený a Dana Mojžíšová