Věra Stiborová (*1926) patří k českým spisovatelkám, jejichž kultivované dílo je pro svou nezaměnitelnou osobitost neodmyslitelné od toho nejdůležitějšího v poválečné české literatuře. Povídkový soubor Otavín je pečlivě promyšlená próza s rozvrhem jednoznačně autobiografickým, ovšem oproštěným od malicherné sebestřednosti. V každé z povídek autorka načrtává na rodinném půdorysu nějaký závažný problém, skutečně hluboké lidské dilema, které často sahá mnohem dále než k ní samé, k rodině či zobrazenému místu. Jde vždy o dilema obecně lidské a dotýkající se českých dějin. Povídky jsou stejně plaché jako jejich hrdinové, i když jde o lidi obdařené vnitřní silou. Věra Stiborová v této knize též mimo jiné vzdává hold rodnému Písku.
O své mamince vyprávěla a ukázky z její knihy Otavín četla Martina Schepelern 21. června v Café Central, pořad uvedl Vladimír Karfík.
Foto Dana Mojžíšová a Jiří Hubený
