Dopis Po Ťü-iho Jüan Čenovi


V noci desátého dne čtvrtého měsíce. Le-tchien praví: Ó, Wej-č´, Wej-č´, jsou to tři roky, co jsem tě naposledy spatřil, a téměř dva roky, co mi od tebe přišel dopis. Je život tak dlouhý, aby umožnil takové odloučení? Srdce vsazená do dvou těl tak vzdálených jako Chu a Jüe nespojí ani klih. U povýšení jsme nemohli být spolu a při sesazení na sebe nemůžeme zapomenout. Odtrženi a odloučeni, oba o samotě šedivíme. Ó, Wej-č´, co máme dělat? Ale je to dílo Nebes a o něm se nemluví.


Když jsem poprvé přijel do Sün-jangu, přinesl Siung Ťü-tcheng dopis, který jsi psal rok předtím, než jsi byl tak nemocný. Nejprve jsi psal o průběhu nemoci, pak o tom, jak ses během nemoci cítil a nakonec o všech našich setkáních a odloučeních a o potížích a nebezpečích, jež ti hrozily. Neměl jsi čas napsat víc, ale poslal jsi balík spisů s poznámkou: "Později pošlu zprávu po Pcho Min-čchungovi. On ti na všechno odpoví místo mého dopisu." Běda! Tak se mnou jedná Wej-č´? Ale znovu jsem četl báseň, kterou jsi napsal, jakmile ses dozvěděl, že jsem byl vyhoštěn:


Lampa téměř vyhasla, místnost plní stíny

tu noc, kdy jsem slyšel, že Le-tchien byl vykázán do Ťiou-ťiangu.

A já, leže na smrt nemocný, posadil jsem se na posteli,

temný vítr proháněl déšť vnikající chladným oknem.


Pokud se tyto řádky dotknou cizích srdcí, potom se mnohem více musejí dotknout mého, takže je dodnes nemohu recitovat bez bolesti. Víc k tomu neřeknu, ale povím ti krátce, co se přihodilo později.


Jsou to více než tři roky, co jsem přišel do Ťiou-ťiangu. Po celou dobu jsem se cítil silný a klidný. Mé domácnosti se vyhnula každá nemoc, dokonce i mezi služebnictvem. Loni v létě přijel můj starší bratr ze Sü-čchou, vedl za ruku šest nebo sedm bratříčků a sestřiček, sirotků z různých rodin. Tak mám u sebe všechny, kteří stojí o mou péči. Dělí se se mnou o chlad i horko, hlad i sytost. To je má první útěcha.


Podnebí Říční provincie je celkem chladné, takže horečky a epidemie se vyskytují zřídka. A zatímco hadů a komárů je málo, ryby v řece Pchen jsou očividně tlusté, zdejší víno je neobyčejně chutné a většina jídla je stejná jako v Severní zemi. Přestože se v mých dveřích objeví mnoho úst a plat podprefekta je malý, díky šetrnému užívání prostředků jsem schopen zajistit domácnost bez pomoci dalších osob, jež bych musel šatit a živit. To je má druhá útěcha.


Loni na podzim jsem poprvé navštívil Lu-šan. Když jsem dospěl k místu mezi Chrámy Východního a Západního lesa pod horu Vykuřovadlo, byl jsem okouzlen nepřekonatelnou vyhlídkou na vodní plochu tonoucí v mracích a skály kropené vodní tříští. Neschopen opustit to místo, postavil jsem tam domek. Před ním stojí deset vysokých borovic a tisíc špičatých bambusů. Zelenými popínavkami jsem oplotil zahradu, z bílých kamenů jsem vyskládal pěšinu a postavil most. Můj domov obklopují tekoucí vody, letící tříšť padá mezi okapy. Červené granátové jablko a bílý lotos se kupí na schůdcích k rybníku. Jedno se zrcadlí v druhém, i když nemohu vyjmenovat každý požitek. Kdykoliv sem přijdu, snažím se prodloužit pobyt na deset dnů. Ze všech věcí, jež mě v životě těšily, tu neschází ani jedna. Takže se nejen zapomenu vrátit, ale rád tu strávím zbytek svých dnů. To je má třetí útěcha.


Pamětliv, že o mně nemáš tak dlouho žádné zprávy a mohl byses kvůli mně trápit, spěchám tě uklidnit těmi třemi útěchami.


Co ještě musím říct, bude uspořádáno v náležitém pořadí...*


Wej-č´, Wej-č´! Tu noc, kdy jsem psal tento dopis, seděl jsem u horského okna mé doškové chýše. Nechal jsem štětec, aby běžel podle vůle ruky, a psal jsem navzdory riziku, jaké myšlenky mě přepadnou. Když jsem dopis dokončil a připsal adresu, zjistil jsem, že začíná svítat. Zvedl jsem hlavu a uviděl několik horských mnichů, někteří seděli, jiní spali. Slyšel jsem nářek horských opic a smutné švitoření ptáků v údolí. Ó, příteli celého mého života, vzdálený ode mě tři tisíce mil**, zatímco se ke mně na chvíli vplížily tyto matné myšlenky na Svět***, věren starému zvyku, posílám ti tato tři dvojverší:


Vzpomínám, jak jsem ti jednou psal dopis, když jsem za noci seděl v Paláci

vzadu v Síni Zlatých zvonů, zatímco se na obloze zračilo svítání.


Tuto noc ti skládám dopis - na jakém místě?

Sedím v domku v Lu-šanu při světle pozdní lampy.


Pták v kleci a spoutaná opice ještě nejsou mrtví;

setkají se znovu ve světě lidí?


Ó, Wej-č´, Wej-č´! Tato noc, toto srdce, víš o nich, anebo ne? Le-tchienovi klesá hlava.


* v anglické předloze je následující pasáž dopisu vypuštěna

** a thousand leagues, 1 league = 3 míle, pozn. R.H.

*** matné myšlenky na Svět jsou slova z dopisu Jüan Čena Po Ťü-imu

více viz poznámky k anglické předloze


(z anglické předlohy přeložil Radek Hasalík)


anglická předloha: https://en.wikisource.org/wiki/More_Translations_from_the_Chinese/Prose_Letter_to_Y%C3%BCan_Ch%C4%93n

  • Facebook Classic
  • Twitter Classic
  • Google Classic