Jiří P. Kříž
Sotva v Přítomnosti vyšla moje ukolébavka na nápěv po česku oktosylabického verše Erbenovy vodnické balady o sesterských koalicích, které se ještě dlouho před podzimními volbami vyvraždí mezi sebou, aby jim pak na porážku bolševicko-oligarchické hvězdokupy nezbyly síly, už je tu podle Martiny Machové na Seznamu zvěst o třetím do party, dokonce levobočkovi: Sirotci ze sociální demokracie chtějí uspět v mezaliančním svazku se zelenými, a kdyby to nevyšlo, jsou prý ochotní podat pomocnou ruku i Minářovým Lidem Pro. - Ó, věčná velkohubosti!
Nejedná se o proroctví slepého mládence. Je to jen výraz české poraženecké touhy udržet se ještě u moci. Socani tuší neblahý konec nejstarší levicové partaje, a tak kombinují, variují, dokonce i permutují, aby nečitelnost, rozeklanost či nejspíš rovnou agónii prodloužili o další čtyři zimy a léta. Když všechno půjde, jak to jít má.
Nedokážou analyzovat příčiny omylů, podvodů a zrad na voličích, natož je pak napravovat. Vsadili u Babiše na Hamáčkovo vzdoropřitakávačství, a pak už jen na předsedův červený svetr. Na Hradě jako prezidentův poradce se na nové funkce těší
a zuby na ně si brousí majitel diplomu a titulu doktora práv z obecní univerzity Sládkovičovo (dříve Diószeg, cca 5300 obyvatel; tedy městečko menší než Rosice u Brna), jinak v přímém přenosu České televize z lhaní usvědčený Hašek. Staňkův bobek
v kultuře bude ještě dlouho cítit jak zemanovský pukavec. - Poslední evropští sociální demokraté se ze strany vytratili
s Rychetským, Dientsbierem či Štěchem. Nových je tak do ruské trojky. Doslova. Petříček, Maláčová, Šmarda. Zhrzeným funkcionářem ČSSD, toho času na odpočinku v Lánech, cíleně přistříhávaní k prospěchu našeho zlatého českého marasmatického smrádku.
Obírat se zelenými asi nedává smysl. Bývala to moje volební strana. Na rozdíl od umístění zelených na levici - to prosím
v Evropě není bezduchá nálepka významu toho slova za Husákova neostalinského režimu – vydali se v Česku pravou cestou, aby je vytrvale a účinně bonmoty diskreditoval tata Klaus a jeho dědicové. Proto pak nedokázali obhájit smysl ekologie ani při účasti v Topolánkově vládě. Propolitikařili se nakonec k cíli většímu než nicotnost.
Po Lidech Pro zakladatele Mikuláše Mináře není od 3. prosince vidu ani slechu. Patřím k jejich příznivcům, protože si myslím, že změna v Česku bez totální generační výměny se neuskuteční, ať se to Babišovi i jeho protikoalicím líbí nebo ne. Z velkolepého záměru získat půlmilión podporovatelů není ale nové politické uskupení ani na dvacetině. Lidi totiž nemají co a koho podporovat. Mináře v roce 2019 zmátla účast mas na Letné, o kterou se zasloužil s Milionem chvilek pro demokracii, a myslel si bláhově, že stačí zvednout prapor a čekat, až se houfy sešikují. Zapomněl však, že nejenom v Česku něco takového v roce 2021 možné není.
Třetí koalice je křeč. Kde by socani, ať už svedou zelené nebo nedejbože Minářovo Lidé Pro, nabrali deset, natožpak patnáct procent volících?! I na pětku společné kandidátky pod jejich karafiátem, aby ještě neumřeli, dosáhnou jen stěží.
Abych dopověděl to vidění, načrtnuté v Co čeká v roce 21 Jiří P. Kříž: Babiš zatleská na zmíněném, pohodlně šmiknutém,
a proto vždy jen rozeklaném topole (vrba
plazivá /salix repens/ by ho neunesla) u rozeklaných skal - možná u Prachova, pravděpodobněji však u Prášil - a začne hledat další partnery, které by dolikvidoval. Ještě než se rozhlédne, ve větru už se snaživě bude třepetat vstřícná, lhostejno jestli pravá nebo levá ruka Honzíka Hamáčků, nejhodnějšího ministranta vnitra, jakého jsme kdy měli…