Odešel skvělý člověk, pan Zdeněk Janík


Ačkoli se narodil (7. října 1923 ) v Brně, srdcem byl v Písku. Studoval na píseckém gymnáziu, po maturitě v roce 1942 byl za heydrichiády totálně nasazen a po skončení války mohl pokračovat ve studiu na filosofické fakultě University Karlovy, kde si zvolil angličtinu, filosofii a češtinu. Působil jako středoškolský profesor, později byl redaktorem Učitelských novin. Pod pseudonymem Tomáš Šobr psal verše pro děti do dětských časopisů Sluníčko a Mateřídouška.

Po podepsání prohlášení Dva tisíce slov mu bylo v letech 1969 – 1989 znemožněno vykonávat učitelské i novinářské povolání. Až do důchodu se živil jako korektor v tiskárně.

Dovolím si ocitovat Jiřího Stránského: „Zdeněk Janík? Je básník a skaut. Nebo skaut a básník, co je první, se neodvažuju stanovit. I když mi jednou řekl, že verše se v něm probouzejí především díky přírodě, která patří ke skautství s touž přirozeností jako poezie k literatuře. A přirozenost v sobě mají i Zdeňkovy verše. Když jsem byl v roce 1992 zvolen prezidentem Českého centra Mezinárodního PEN klubu a postupně se seznamoval s našimi členy, Zdeněk Janík byl jedním z prvních. Přiznám se i proto, že i já jsem celoživotní skaut a mé skautství mi významně pomohlo přežít téměř deset let mého věznění, včetně pobytu v uranových lágrech. Měl jsem příležitost Zdeňka potkávat o pravidelných literárních čtvrtcích, kdy jsme po čtení našich kolegů mohli posedět a pohovořit nejen o psaní, ale i o skautování. Díky tomu jsem pokaždé byl jedním z prvních, kdo od Zdeňka dostával všechno, co napsal. A pokaždé jsem měl radost, jeho poezie je neukecaná a přitom voňavá. Taková je jeho i próza. Byť umí i šlehnout, při čtení Zásloví a podsloví jsem se opravdu bavil."

Zdeňkovy básně i próza jsou velice čtivé, a dávám za pravdu panu Stránskému, Zásloví a podsloví je skvělé čtení.

Ale za přečtení jistě stojí také Hladce a obrace, Kaleidoskop, Srdce na dlani, Volání na časy, Vracím se k tobě chlapeckou lodí a pro mne zvlášť milé čteníčko Zpáteční lístek. Fejetony a krátké básně.

V písecké knihovně byl Zdeněk vždy mým milým hostem. Mnohokrát jsme spolu před besedou hovořili a vzpomínali u kávy v cukrárně U Volfů. Zdeněk vzpomínal na studentská léta, byla jsem mu za to vděčna, protože jsem měla možnost slyšet jeho vzpomínky na mého dědu, Josefa Kotalíka, který Zdeňka učil. Můj děda byl v šedesátých letech redaktorem Píseckého kulturního zpravodaje a nezapomněl svému studentovi v těchto píseckých tištěných kulturních informacích básně otisknout. Když slavilo písecké gymnázium dvousté výročí, byly vydány Písecké čítanky. První a druhý díl. V druhém díle můžeme najít na str. 87 báseň Vzpomínky a na str. 230 verše Na Flekačkách.

Zdeněk Písek miloval, jeho přání bylo, aby byl k věčnému spánku uložen do rodinné hrobky na píseckém Lesním hřbitově.

Rozloučení se Zdeňkem Janíkem se uskuteční při mši v úterý 12. dubna v 16 hodin v kostele sv. Vojtěcha v Praze 6 – Dejvicích. Do rodinné hrobky bude uložen ve středu 13. dubna v 10 hodin na Lesním hřbitově v Písku.

Soňa Sádlová

  • Facebook Classic
  • Twitter Classic
  • Google Classic