Olga Walló: Kniha o Snu /než to všechno začne znovu/
Útržky reflexí vznikaly po několik let pod pracovním názvem Komické aspekty propadu do šílenství. Pak přišel kovid a také nemoc. Běžný pražský provoz vystřídal kamenný dům na šumavské samotě. Vznikla z toho knížka, která mísí žánry do té míry, že nezbývá než čtenáři doporučit, aby si pro ni zařazeni hledal sám.
Knihu vydává nakladatelství Aula.
Ukázka z kapitoly
To se vůbec nedá vydržet?
To se vůbec nedá vydržet a když se to nedá vydržet, zalije tě horko, ale takové horko, že se musíš okamžitě svléknout do naha. Ještě že tedy nikdo není. V oknech nejsou záclony a za nimi je dnes jen divná svítivá mlha, listopadově hustá, ale seshora prozářená měsícem a někde v ní ční Knížecí stolec, ale stejně si raději oblékám čistě vypranou noční košili. Ano, tak to bude lepší. Když tak pobíhám po svém schodišťátku, po kterém už Honza nechodí vůbec a Králík vždy ráno pomalu dolů a večer o dost čiperněji nahoru, napadá mě – poslední dobou často – jak moc divné je, že je mi třiasedmdesát a že by mi, jak se tak sebepociťuju, klidně mohlo být taky třináct a bylo by to jedno. Třináct – tři a sedmdesát. Těch šedesát let omylů jako by mezi tím ani nebylo. Je to regrese nebo vývoj?
