Radek Hasalík: Medailony účastníků Presentation to Mr. Joseph Bell 18. května 1887 v Edinburgu

Poznámky k příběhům Sherlocka Holmese

Ze zákulisí


Předlohou Sherlocka Holmese byl Arthuru Conanu Doylovi jeho učitel dr. Joseph Bell (1837-1911) z edinburghské dynastie chirurgů. Na internetu jsou v náhledu kompletní stránky časopisu Edinburgh Medical Journal z let 1856-1954, do nějž dr. Bell (i jeho předci) přispíval a kde jsou i recenze na jeho dvě hlavní publikace: Příručku chirurgických zákroků a Poznámky k chirurgii pro zdravotní sestry. Obě tyto knihy se také dají najít v plném znění na internetu (obě vyšly v několika vydáních již za autorova života). Na stránkách Edinburgh Medical Journal je i zasvěcený Bellův nekrolog z r. 1911.

V Příručce chirurgických zákroků je třikrát zmíněn dr. Holmes a výsledky jeho činnosti. Jde o dr. Timothyho Holmese, hlavního chirurga Metropolitní policie v Londýně. Potvrzuje to nekrolog Timothyho Holmese, otištěný r. 1907 v British Medical Journal, v němž se objevuje komentář k excesion of hip (odstranění kyčle), stejně jako v rejstříku Bellovy Příručky.

Z Bellovy Příručky chirurgických zákroků se učil i medik A. C. Doyle. Mezi přispěvateli Edinburgh Medical Journal byli kromě dr. Bella hned dva dr. Watsoni, Patrick Heron Watson a James Watson. Dr. Patrick Heron Watson byl také jedním z učitelů A. C. Doyla, jak vyplývá z personálního stavu pedagogů edinburghské lékařské fakulty v období 1876-1881, kdy v Edinburghu Doyle studoval medicínu. Rubrika Medical Schools of Scotland vycházela vždy v říjnovém čísle Edinburgh Medical Journal. Příspěvky Josepha Bella a Patricka Herona Watsona se objevují vedle sebe hned dvakrát r. 1869 v květnovém a srpnovém čísle Edinburgh Medical Journal. James Watson působil po dobu studia A. C. Doyla jako lékař v Číně.

Dr. Patrick Heron Watson (1832-1907) spolupracoval za Krymské války v nemocnicích poblíž Istanbulu se zdravotní sestrou Florence Nightingale a právě Florence věnoval s jejím svolením Joseph Bell své Poznámky k chirurgii pro zdravotní sestry. Zachovaly se dopisy od Florence Nightingale, v nichž dr. Bellovi mimo jiné děkuje za dedikace v jeho publikacích. Florence Nightingale (1820-1910) za Krymské války působila v britských polních nemocnicích v oblasti zvané Scudari (turecky Üsküdar). Joseph Bell nazval svou knihu Notes on Surgery for Nurses (první vydání r. 1887), jako by ovlivněn názvem publikace F. Nightingale Notes on Nursing (první vydání r. 1859).

Na jednom místě Bellova nekrologu stojí: Syme was his hero. Prof. Syme znamenal pro svého asistenta dr. Bella přibližně totéž, co později znamenal dr. Bell pro svého asistenta A. C. Doyla. Prof. James Syme (1799-1870) zemřel dřív, než ho A. C. Doyle (1859-1930) mohl poznat, ale dr. Littlejohn (1826-1914) mladého Doyla učil a žil déle než jeho žák a kolega Joseph Bell.

Henry Duncan Littlejohn (1826-1914) se podílel na vyšetřování případu Pritchard (1865), jenž spolu s případem Palmer (1856) přímo i nepřímo pronikl do holmesovské povídky The Adventure of the Speckled Band (Strakatý pás). V případu Pritchard a v případu Palmer byli vrahy lékaři a oběťmi členové jejich rodin, vražedným prostředkem byl jed, v povídce Strakatý pás je vrahem lékař, oběťmi jeho dcery a vražedným prostředkem jedovatý had z Indie. V roce 1885 Littlejohn poznamenal, že dr. Pritchard byl kvůli své lékařské erudici natolik obratný, že by nikdy nebyl vyšetřován, kdyby policie neobdržela anonymní dopis, podepsaný Amor Justitiae.

V Edinburgh Medical Journal existují výkazy personálního stavu lékařské fakulty edinburghské univerzity z 60., 70. i 80. let 19. století. Objevují se v ní jména dr. Bella, dr. Watsona, dr. Littlejohna i prof. Symea. Dva učitelé Josepha Bella, později jeho kolegové, prof. James Syme a dr. Henry Duncan Littlejohn, mají v Edinburgh Medical Journal zasvěcený nekrolog a oba v EMJ publikovali.

V příspěvku A Day with Dr. Conan Doyle by Harry How, otištěném v The Strand Magazine, August 1892, No. 20, s. 182-188, je na s. 188 v plném znění dopis dr. Bella redaktoru Howovi z 16.6.1892. Joseph Bell v dopise vysvětlil svou vyučovací metodu a přístup ke studentům, a na příkladech z lékařské praxe prezentoval své pozorovací schopnosti, které se již tehdy zrcadlily v příbězích Sherlocka Holmese, publikovaných od r. 1891 v časopise The Strand Magazine. Závěr Bellova dopisu vyznívá skromně, ale předchozí věty svědčí o tom, že Bellův přínos byl pro postavu Sherlocka Holmese klíčový.

V Bellově eseji 'Mr. Sherlock Holmes', otištěném v jednom z raných vydání románu A Study in Scarlet, Joseph Bell zmínil, že Arthur Conan Doyle byl jako student medicíny veden k tomu, aby si všímal a aby ve své lékařské praxi používal oči, paměť a představivost („eyes, memory, and imagination“). Jako vypravěč má Conan Doyle anglosaskou přímočarost a nezatěžuje příběhy zbytečnou vatou. Po přečtení holmesovských příběhů si čtenář řekne, že svět není tak nudný a co dokázal Holmes, dokáže také. Čtenáři mohou obdivovat Lecocqa, ale nedokáží se s ním ztotožnit. Holmes je podle Bella mazaný napůl doktor, napůl virtuoz („half doctor, half virtuoso“) s bystrýma očima, se spoustou volného času, solidní pamětí, ale

především se schopností zbavit mysl veškeré zátěže neužitečného balastu. Joseph Bell vzpomněl svého učitele Jamese Symea, jehož považoval za jednoho z nejlepších diagnostiků. Syme nabádal studenty medicíny, aby se naučili rozpoznat rysy každé choroby stejně neomylně, jako znají fyzické rysy nejbližších přátel. Podle Bellova mínění Conan Doyle na rozdíl od běžných detektivních příběhů (od Gaboriaua nebo Boisgobeye) nenechá čtenáře, aby ztratili niť příběhu, neboť holmesovské příběhy se dají přečíst mezi večeří a kávou.

Na začátku románu A Study in Scarlet vypráví Stamford dr. Watsonovi o Sherlocku Holmesovi a připomene, že viděl Holmese, jak v pitevně tluče palicí do mrtvol, aby si ověřil, jak dlouho vznikají na mrtvolách podlitiny. Prakticky totéž činil profesor soudního lékařství (Jurisprudence) na edinburghské univerzitě Robert Christison (1797-1882), když vyšetřoval patnáct vražd v případu Burke and Hare (1828). Jeden z vrahů, William Hare se rozhodl promluvit a svedl vinu na Williama Burka. Zjištění získaná z Christisonových experimentů na pěti různě dlouho mrtvých tělech potvrdila věrohodnost Hareovy výpovědi a dostala Williama Burka na šibenici. Hareovi byl za spolupráci při vyšetřování umožněn exil. Když Arthur Conan Doyle studoval medicínu, Robert Christison byl ještě naživu.

Edinburghský chirurg Andrew Douglas Maclagan (1812-1900) se spolu s Henry Littlejohnem (1826-1914) podílel na vyšetřování hrdelních zločinů ve Skotsku, jak se připomíná v nekrologu Henryho Duncana Littlejohna v Edinburgh Medical Journal z listopadu 1914. Douglasův mladší bratr William Maclagan (1826-1910) nedlouho poté, co se stal arcibiskupem z Yorku, přispěl v roce 1896 na dar pro houslistku Wilmu Nerudu (Vilemínu Nerudovou), jež se r. 1887 dostala na stránky románu A Study in Scarlet od Arthura C. Doyla. Tím darem byl palác v Asolo poblíž Benátek, který Wilma Neruda dostala k padesátiletému jubileu dráhy houslistky od prince z Walesu, dánské a švédské královské rodiny a řady britských hodnostářů, světských i duchovních, z nichž některé 27.5.1896 vyjmenoval lipský časopis Signale für die musikalische Welt. Douglas Maclagan a Henry Littlejohn byli učiteli Josepha Bella. Henry Littlejohn později učil také A. C. Doyla, jenž využíval Bellovy a Littlejohnovy zkušenosti z vyšetřování v holmesovských příbězích.

Henry Littlejohn tvrdil, že jedním z největších lákadel pro spáchání zločinu je životní pojištění. Dával k dobru historku, že sice nezískal životní pojištění, ale přežil tři lékaře, kteří mu ho odmítli vystavit. Právě životní pojistka (ve výši tisíc liber) se stala motivem zločinu v rodině učitele cizích jazyků Eugèna Chantrella. V lednu 1878 zemřela jeho manželka Elisabeth. Manžel tvrdil, že žena zemřela na otravu plynem, nedokázal však vysvětlit, kudy plyn unikal. Tato okolnost a také skutečnost, že Chantrelle poté, co odešel vyhledat pomoc

lékaře, zanechal manželku v místnosti, kde mělo dojít k otravě, vzbudila podezření u Henryho Littlejohna, jenž byl k případu povolán na druhý den po úmrtí. Chemickou analýzou vnitřností zesnulé a zvratků na noční košili a prostěradle poskytli Andrew Douglas Maclagan a Henry Littlejohn indicie, jež vedly k usvědčení Eugèna Chantrella z vraždy, a to dávkami opia, míchaného po několik týdnů do pomerančové a citrusové šťávy podávané oběti. Chantrelle byl odsouzen a 31. května 1878 popraven. Traduje se, že na popravišti pošeptal Henrymu Littlejohnovi, jenž byl popravě přítomen: „Vyřiďte moje uznání Joe Bellovi. Odvedl kus dobré práce, aby mě sem dostal.“ Zpráva o případu Chantrelle se objevila již v červencovém čísle Edinburgh Medical Journal. Soudní protokoly byly r. 1906 publikovány v knize Trial of Eugène Marie Chantrelle. Na s. 219-222 je Report of Chemical Analysis by Drs. Maclagan and Littlejohn. Edinburgh, 22d January 1878. Ve stopách Littlejohna a Maclagana se později vydal literární Sherlock Holmes. Jeho zaujetí pro chemii bylo stejné, jak vysvítá z toho úryvku Maclaganova-Littlejohnova protokolu (s. 220-221):

„On 7th January, we received from criminal officer Frew a sheet with sealed label attached subscribed in terms similar to those on the label attached to the bolster-slip, but bearing in addition to the signature of William Frew that of John Hay. This label has been signed by us. On the sheet there was, within four inches of one of its edges, an irregularly square-shaped stain twelve inches each way with grape seeds and fragments of orange adhering to it. Close to this stain at the margin farthest from the edge of the sheet there was a brown mark about three inches long and one and a half broad, consisting of irregular but well-defined patches of a dark brown matter stiffening the cloth, which had been applied to the same side of the sheet as that to which the fragments of orange and grape adhered. A small portion of this dark brown stain was cut out and macerated in distilled water. The brown solution thus obtained had, when gently warmed, a feeble but distinct smell of opium and it had a bitter taste. It gave freely, with perchloride of iron, the reaction of meconic acid and with iodic and sulpho-molybdic acids the reactions of morphia. The stain was evidently due to opium. A small portion of the feebly stained cloth at a distance from the deep brown stain was cut out and tested for meconic acid, but we could not detect it.“

V knize Looking Back 1907-1860 od Johna Chiene (1908) se o Josephu Bellovi píše na s. 34 a hlavně na s. 45 (je tam zmíněn i jeho oblíbený žák Conan Doyle). Na snímku Round Table Club 1877 na s. 33 stojí uprostřed dr. Argyll Robertson a druhý zprava sedí dr. Joseph Bell. Na snímku na s. 57 je Josephův otec Benjamin Bell, stojí třetí zprava nahoře, má prošedivělé vlasy. Benjamin Bell je také na snímku na s. 61, tam sedí druhý zprava. Na

snímku na s. 16 je zachycen Thomas Annandale (1838-1907), Symeův žák a jeden z nejbližších kolegů Josepha Bella z období, kdy na edinburghské univerzitě studoval A. C. Doyle. Bellův a Annandaleův učitel James Syme, jenž v obou žácích spatřoval své nástupce, je zachycen na snímku na s. 17.

Fotografie R. Infirmary Residents 1854 na s. 58 knihy Looking Back 1907-1860 byla pořízena za Krymské války v roce 1854, je na ní zachycen Joseph Lister (1827-1912) jenž měl později v Británii srovnatelný věhlas jako ve Francii Louis Pasteur nebo v Německu Robert Koch. Zavedl antisepsi při chirurgických operacích, čímž výrazně snížil podíl úmrtí. Dále je na snímku zachycen Patrick Heron Watson (1832-1907), učitel a později kolega Josepha Bella; John Beddoe (1826-1911), jenž se později stal etnografem; George Hogarth Pringle (1830-1872), jenž odešel do Austrálie, kde se věnoval medicíně; John Kirk (1832-1922), jenž později provázel Livingstona na výpravě do Zanzibaru; David Christison (1830-1912), syn edinburghského chirurga Roberta Christisona (1797-1882), jenž poskytl tuto fotografii autorovi knihy Johnu Chiene a Alexander Struthers, jediný z mužů na fotografii, jenž válku nepřežil, zemřel na tyfus. O této fotografii pojednává Christisonův dopis na s. 56, je to jedna z vůbec prvních fotografií, která se dostala do Edinburghu.

V povídce The Stock-Broker´s Clerk (Makléřův úředník) dr. Watson říká: „I sat reading the British Medical Journal after breakfast“. V povídce The Adventure of the Blanched Soldier (Voják bílý jako stěna) se objevuje British Medical Journal a Lancet. V románu The Hound of the Baskervilles (Pes baskervillský) jsou odkazy na časopisy Lancet a Journal of Psychology. Lékařské časopisy British Medical Journal a Lancet vycházejí v Londýně od první poloviny 19. století dodnes, Journal of Psychology vycházel v době vzniku románu Pes baskervillský pouze v USA.

V povídkách The Adventure of the Abbey Grange (Opatské sídlo) a The Adventure of the Devil´s Foot (Ďáblovo kopyto) Sherlock Holmes ponechal pachatele zločinu bez trestu, protože vyhodnotil zločin jako oprávněnou pomstu. V povídkách The Adventure of Charles Augustus Milverton (Charles Augustus Milverton) a The Adventure of the Illustrious Client (Vznešený klient) sám Sherlock Holmes při vyšetřování zločinu překročil zákon, v obou případech vloupáním.

V povídce The Adventure of the Lion´s Mane (Lví hříva) Sherlock Holmes zjistil, že nedošlo k žádnému zločinu, nýbrž že „pachatelem“ byl mořský živočich.

V povídkách The Five Orange Pips (Pět pomerančových jadérek) a The Adventure of the Dancing Men (Tančící figurky) klient Sherlocka Holmese zemře.


- nekrolog Josepha Bella v Edinburgh Medical Journal: https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5260385/?page=1

- nekrolog dr. Josepha Bella v British Medical Journal: https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC2332509/?page=1

- nekrolog Patricka H. Watsona v Edinburgh Medical Journal: https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5280318/?page=3

- nekrolog Patricka H. Watsona v British Medical Journal: https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC2435735/?page=1

- nekrolog Florence Nightingale v Edinburgh Medical Journal: https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5254609/?page=1

- nekrolog Florence Nightingale v British Medical Journal: https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC2335760/?page=1

- nekrolog Florence Nightingale v Glasgow Medical Journal: https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5980010/?page=1

- nekrolog Henryho Littlejohna v Edinburgh Medical Journal: https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5279238/?page=1

- nekrolog Henryho Littlejohna v British Medical Journal: https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC2299842/?page=1

- nekrolog Jamese Symea v Edinburgh Medical Journal: https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5000197/?page=1

- nekrolog Jamese Symea v British Medical Journal: https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC2261217/?page=1

- nekrolog Timothyho Holmese v British Medical Journal: https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC2358414/?page=1

- J. Bell: A Manual of the Operations of Surgery (Příručka chirurgických zákroků), první vydání, 1866, plný náhled:

https://archive.org/stream/amanualoperatio01bellgoog?ref=ol#page/n4/mode/2up

- Joseph Bell: A Manual of the Operations of Surgery (rec.). British Medical Journal, 10. November 1866, s. 524-525.

https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC2310360/?page=1

- J. Bell, A Manual of the Operations of Surgery, páté vydání, 1883, plný náhled:

http://www.gutenberg.org/files/24564/24564-h/24564-h.htm#Page_144

- J. Bell, Notes on Surgery for Nurses (Poznámky k chirurgii pro zdravotní sestry), čtvrté vydání, 1895, plný náhled:

https://archive.org/stream/b20418899?ref=ol#page/n3/mode/2up

- Joseph Bell: Notes on Surgery for Nurses (rec.). Edinburgh Medical Journal, September 1887, s. 256-257:.

https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5273782/?page=7

- Joseph Bell: Notes on Surgery for Nurses. (rec.) British Medical Journal, 21. January 1888, s. 141:

https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC2197322/?page=2

- Joseph Bell: The Surgical Side of the Royal Infirmary 1854-1892 (s. 18-34); Five Years´ Surgery in the Royal Hospital for Sick Children (s. 466-474). Edinburgh Hospital Reports, vol. 1, 1893, s. 18-34; 466-474.

https://books.google.cz/books?id=ZBCgAAAAMAAJ&printsec=frontcover&hl=cs&source=gbs_ge_summary_r&cad=0#v=onepage&q&f=false

- 'Mr. Sherlock Holmes' by Dr. Joseph Bell, esej otištěný jako předmluva raného vydání románu A Study in Scarlet (naskenovaný esej, jenž je součástí příloh, mi laskavě poslal Roger Johnson, Commissioning Editor of The Sherlock Holmes Journal a zároveň Press and Publicity Officer of The Sherlock Holmes Society of London, e-mailem z 20.11.2020).

- Old Houses (Autor neuveden). The Cornhill Magazine, London, January to June 1866, s. 611-616. Autorem je Joseph Bell, je to jeho jediný publikovaný umělecký literární výstup (v rukopisné pozůstalosti zůstala Bellova báseň Longing and Waiting).

https://archive.org/details/in.ernet.dli.2015.459356/page/n647/mode/2up

- Florence Nightingale: Notes on Nursing, London 1860, plný náhled: https://archive.org/details/notesonnursingw01nighgoog/page/n6/mode/2up

- dopis Florence Nightingale Josephu Bellovi z 12.6.1880 s poděkováním za to, co učinil pro školení zdravotních sester: http://archives.bu.edu/web/florence-nightingale/detail?id=548648

- dopis Florence Nightingale dr. Bellovi z 28.6.1887 s poděkováním za dedikaci v jeho knize Notes on Surgery for Nurses: https://contentdm.lib.byu.edu/digital/collection/SCMisc/id/2/

- dopis Florence Nightingale Josephu Bellovi z 13.1.1897, v němž mimo jiné lituje, že dr. Bell již není v aktivní službě jako šéf: http://archives.bu.edu/web/florence-nightingale/detail?id=548650

- dedikace Florence Nightingale od Josepha Bella v Poznámkách k chirurgii pro zdravotní sestry: https://archive.org/stream/b20418899?ref=ol#page/n5/mode/2up

- Ed. M. Wrench: The Lessons of the Crimean War. British Medical Journal, 22 July 1899, s. 205-208: https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC2412042/?page=1

- personál lékařské fakulty edinburghské univerzity v akademickém roce 1860-1861, na s. 363 jsou jména dr. Bell, dr. Littlejohn, prof. Syme: https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5310441/?page=2

- personál lékařské fakulty edinburghské univerzity v akademickém roce 1878-1879, kdy tam studoval A. C. Doyle, na s. 360 jsou jména dr. Littlejohn, dr. Watson a Joseph Bell, tato tři jména se ve výkazech objevují po celou dobu Doylova studia medicíny (1876-1881): https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5317447/?page=2

- unikátní fotografie dr. Josepha Bella: https://www.arthur-conan-doyle.com/index.php?title=Joseph_Bell

- Henry Duncan Littlejohn: The Practice of Medical Jurisprudence, No. 1, Toxicology: with Hints as to the Product of Medical Practitioners in Cases of Suspected Poisoning. Edinburgh Medical Journal, August 1885, s. 97-107.

https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5280892/?page=1

- dopis A. C. Doyla dr. Bellovi z 4. května 1892: https://twitter.com/RCSEdArchive/status/1201431920216805377/photo/1

- Signale für die musikalische Welt, Leipzig 27. Mai 1896, No. 35, s. 555.

https://anno.onb.ac.at/cgi-content/anno-plus?aid=smw&datum=1896&page=565&size=45

- Harry How: A Day with Dr. Conan Doyle. The Strand Magazine, August 1892, No. 20, s. 182-188.

https://archive.org/details/StrandMagazine20/page/n69/mode/2up

- The Original of Sherlock Holmes. The interview with Joseph Bell. The Pall Mall Gazette, 28 December 1893: https://www.arthur-conan-doyle.com/index.php?title=The_Original_of_Sherlock_Holmes

- James Watson: Observations on Some New Remedies (Made in Edinburgh Royal Infirmary). Edinburgh Medical Journal, January 1864, s. 614-627. https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5283369/?page=1

- James Watson: The English Doctor in Southern Manchooria. Edinburgh Medical Journal, November 1869, s. 430-443.

https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5332736/?page=1

- Trial of Chantrelle. Edinburgh Medical Journal, July 1878, s. 48-60.

https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5317409/?page=1

- Dr. Harold Emery Jones: The Original of Sherlock Holmes. Collier´s, 9 January 1904, s. 14-15, 20: https://www.arthur-conan-doyle.com/index.php?title=The_Original_of_Sherlock_Holmes_(1904)

- John Chiene: Looking Back 1907-1860, Edinburgh 1908: https://dlcs.io/pdf/wellcome/pdf-item/b31349997/0

-Trial of Eugène Marie Chantrelle. Edited by E. Duncan Smith. Glasgow – Edinburgh 1906.

https://archive.org/details/trialofeugnema00chanuoft/page/218/mode/2up

- William N. Boog Watson: An Edinburgh surgeon of the Crimean war -- Patrick Heron Watson (1832-1907). Medical History, April 1966, s. 166-176: https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC1033587/?page=1

- Sherlock Holmes. The Complete Novels and Stories. Volume I, Volume II. New York, Bantam Dell 2003.

- Brenda M. White: Sir Henry Duncan Littlejohn (published 23 September 2004): https://www.oxforddnb.com/view/10.1093/ref:odnb/9780198614128.001.0001/odnb-9780198614128-e-40753

- DS Crawford: James Watson, MD, LRCSE - an Edinburgh-trained physician and surgeon in northeastern China 1865-1884. Journal of the Royal College of Physicians of Edinburgh, vol. 36, issue 4, 2006, s. 19-23: https://www.rcpe.ac.uk/college/journal/james-watson-md-lrcse-edinburgh-trained-physician-and-surgeon-northeastern-china#text

- Colin Martin: Elementary, Dr Bell. Lancet, 16 January 2010: https://www.thelancet.com/journals/lancet/article/PIIS0140-6736(10)60078-5/fulltext

- Edinburgh´s Henry Littlejohn was also inspiration for Sherlock Holmes. The Scotsman, 12 January 2012, web sites.

https://www.scotsman.com/whats-on/arts-and-entertainment/edinburghs-henry-littlejohn-was-also-inspiration-sherlock-holmes-899472

- Chris Holme: How the real-life Sherlock Holmes and Florence Nightingale joined forces to change nursing forever. The Sunday Post, Aberdeen, Scotland, 23 June 2019.

https://www.sundaypost.com/fp/king-of-the-queen-bees-how-the-real-life-sherlock-holmes-and-florence-nightingale-joined-forces-to-change-nursing-forever/

- A Study in Scarlet: Where Fact Meets Fiction. Surgeons´ Hall Museum, 17 April 2020. https://surgeonshallmuseums.wordpress.com/2020/04/17/a-study-in-scarlet-where-fact-meets-fiction/



Presentation to Mr Joseph Bell


Slavnostní setkání při odchodu Josepha Bella z pozice chirurga v Edinburgh Royal Infirmary se konalo ve středu 18. května 1887 v aule Royal College of Surgeons of Edinburgh. Zároveň došlo k odhalení obrazu Josepha Bella od Jamese Irvinea. Iniciativa ke svolání tohoto setkání vzešla od studentů, reprezentovaných R. A. Flemingem, jenž na setkání Josephu Bellovi jménem studentů poděkoval. Josepha Bella těšila přítomnost starého přítele a spolužáka Dr. Argylla Robertsona a vážil si také účasti Dr. Littlejohna, Dr. Gillespieho a Profesora Chienea. Dr. Littlejohn poděkoval Dr. Blairu Cunynghamovi a Dr. Scottu Langovi za organizační zajištění slavnostního setkání. Poděkování se dostalo také Dr. Troupovi a Dr. Keillerovi za poskytnutí auly Royal College of Surgeons of Edinburgh.

Téhož roku 1887 vydal A. C. Doyle první román s postavou Sherlocka Holmese a Dr. Watsona, A Study in Scarlet, načež r. 1892 uvedl, že se při vzniku Sherlocka Holmese inspiroval osobností svého učitele Josepha Bella.


Předsedající: Douglas Argyll Robertson (1837-1909)

Pořadatel: Henry Duncan Littlejohn (1826-1914)

Výslovně přítomni: Joseph Bell (1837-1911); James Donaldson Gillespie (1823 nebo 1824-1891); John Chiene (1843-1923); Robert James Blair Cunynghame of Cronan (1841-1903); Walter Scott Lang (biografické údaje nezjištěny); Francis Troup (biografické údaje nezjištěny); Alexander Keiller (1811-1892); Robert Alexander Fleming (1862-1947)


Joseph Bell

Joseph Bell (1837-1911) byl edinburghský chirurg a pedagog oboru chirurgie na edinburghské lékařské fakultě. Pocházel z rodiny chirurgů s nepřerušenou tradicí čítající půl druhého století. A. C. Doylovi se Joseph Bell stal inspirací pro literární postavu Sherlocka Holmese. Přispěly k tomu jeho pedagogické schopnosti, chirurgická zdatnost a také jeho schopnost rozpoznat u pacientů na základě nepatrných detailů jejich povahové, ale i profesní atributy, což občas prezentoval před svými studenty, mezi nimiž byl také A. C. Doyle. Joseph Bell napsal dvě učebnice o chirurgii, jež vyšly za jeho života v několika vydáních a v letech 1861-1895 publikoval 46 příspěvků v Edinburgh Medical Journal. Joseph Bell působil od r. 1887 devět let v Hospital for Sick Children. Od r. 1896 byl v důchodu.


- Presentation to Mr Joseph Bell. Edinburgh Medical Journal, June 1887, s. 1145-1147.

https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5281366/?page=1

- Presentation to Dr. Joseph Bell. British Medical Journal, London, 28.5.1887, s. 1179.

https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC2534588/?page=11

- Joseph Bell: Valedictory Address to the Medico-Chirurgical Society of Edinburgh. Edinburgh Medical Journal, December 1893, s. 529-537.

https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5285891/

- Joseph Bell: Valedictory Address. Transactions. Medico-Chirurgical Society in Edinburgh, 1894, volume 13, s. 3-12.

https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5517749/?page=1

- Historical Sketch of the Journal, Introductory to the Centenary Number by G. A. Gibson and Alexis Thomson. Edinburgh Medical Journal, January 1905, s. 1-9, k Josephu Bellovi s. 6-7 a obr. příloha s. XIII.

https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5277411/?page=1



Dr Argyll Robertson

Oční lékař Douglas Argyll Robertson (1837-1909) předsedal Presentation to Mr Joseph Bell 18. května 1887 při Bellově odchodu z pozice chirurga na Edinburgh Royal Infirmary. Douglas Argyll Robertson studoval v Praze u Karla Ferdinanda von Arlt a v Berlíně u Albrechta von Graefe, jehož metody později zaváděl ve Skotsku. Byl „starým přítelem a spolužákem“ Josepha Bella. R. 1892 navštívil Indii a Japonsko. V Indii byl celkem třikrát. Jako pedagog dával přednost mluvenému slovu před písemným projevem. Zabýval se poruchami světelné flexibility zorniček, jež mohly vyvolat onemocnění míchy (the Argyll Robertson´s pupil). Byl předsedou Golfového klubu při lékařské fakultě, golfové hřiště měl i u svého venkovského sídla, kam se v penzi odstěhoval.


- biografie: https://en.wikipedia.org/wiki/Douglas_Argyll_Robertson

- nekrolog, Edinburgh Medical Journal, February 1909, s. 159-162: https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5234672/?page=1



Dr Litttlejohn

Henry Duncan Littlejohn (1826-1914) se šest desítek let věnoval soudnímu lékařství a od r. 1862 byl pověřen péčí o veřejné zdraví obyvatel Edinburghu. Od r. 1854 se jako policejní lékař podílel na vyšetřování řady kriminálních případů spáchaných ve Skotsku, včetně nejzávažnějších (např. případ Pritchard, ale i mnohé další). Patřil k nejbližším přátelům Josepha Bella. Při povaze své práci potřeboval s sebou mít erudovaného svědka, proto někdy pracoval v tandemu s Josephem Bellem. Dr. Littlejohn učil A. C. Doyla, jemuž při výuce tlumočil zážitky z kriminálních případů z praxe, z nichž některé se přímo či nepřímo dostaly do příběhů Sherlocka Holmese. Dr Littlejohn byl výborný znalec jedů, což za své praxe využíval. Bellova vzpomínka publikovaná r. 1904 na Littlejohnovo vyšetřování vraždy arzenikem seškrábaným ze zelené tapety je jako vystřižená z příběhů Sherlocka Holmese. Dr. Littlejohn byl editorem prvního ročníku Edinburgh Medical Journal (1855-1856) po přejmenování předchozího periodika Edinburgh Medical and Surgical Journal vycházejícího v letech 1805-1855.


- Sir Henry Littlejohn and the Presentation of his Portrait. Edinburgh Medical Journal, April 1907, s. 289.

https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5280183/?page=1

- Presentation to Sir Henry Littlejohn. British Medical Journal, London 16.3.1907, s. 653.

https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC2356917/?page=1



Dr Gillespie

James Donaldson Gillespie (1823 nebo 1824-1891) pocházel z edinburghské lékařské rodiny. Podobně jako později Joseph Bell byl také J. D. Gillespie asistentem profesora Symea. Od r. 1849 byl chirurgem v Edinburgh Royal Infirmary, od r. 1859 působil v The Donaldson´s Hospital for Deaf-Mutes, věnoval se hlavně hluchoněmým dětem. Při otevření ústavu r. 1850 se královna Viktorie vyjádřila, že budova honosností předčí mnohé její paláce.


- James D. Gillespie: Case of Laryngo-Tracheitis. Terminating Favourably After Tracheotomy. Edinburgh 1850: https://wellcomecollection.org/works/k2dmqn4s/items?canvas=3&langCode=eng&sierraId=b30356763&source=viewer%2Fpaginator

- James D. Gillespie: Our Aged Poor: Plea for Gillespie´s Hospital, Edinburgh 1865: https://archive.org/details/b21479252/page/n1/mode/2up

- James Donaldson Gillespie: A Letter to the Educational Endowments Commissioners (Scotland), 1884: https://archive.org/details/lettertoeducatio00gill/page/n3/mode/2up

- nekrolog v Edinburgh Medical Journal, January 1892: https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5280533/?page=1

- nekrolog v British Medical Journal, 2nd January 1892: https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC2419437/?page=1

- foto Donaldson´s Hospital for Deaf-Mutes přílohou (foto Jamese D. Gillespieho jsem nenašel)



Professor Chiene

John Chiene (1843-1923) byl edinburghský lékař, univerzitní profesor pro obor chirurgie, jenž vydal r. 1908 vzpomínkovou knihu Looking Back 1907-1860, v níž zaznamenal rozvoj edinburghské medicíny v 2. polovině 19. století a své vlastní zkušenosti s lékařskou praxí a názory na mnohé kolegy, včetně těch, kteří se účastnili Presentation to Mr Joseph Bell v květnu 1887. Kniha obsahuje mnoho fotografií.


- The Medico-Chirurgical Society of Edinburgh Fifty Years Ago - Valedictory Address by John Chiene. Transactions. Medico-Chirurgical Society of Edinburgh, 1906, s. 7-18.

https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5390213/?page=1

- Looking Back 1907-1860: https://dlcs.io/pdf/wellcome/pdf-item/b31349997/0

- nekrolog: https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5286069/?page=1



Dr Blair Cunynghame

Robert James Blair Cunynghame of Cronan (1841-1903), tehdy pokladník Královské společnosti chirurgů v Edinburghu, byl jedním z přítomných na Presentation to Joseph Bell ve středu 18. května 1887. V roce 1892 se Dr. Cunynghame stal vicepresidentem Medico-Chirurgical Society of Edinburgh a to v době, kdy jejím presidentem byl Joseph Bell. Celoživotní přátelství s Josephem Bellem je zmíněno v Cunynghamově nekrologu v Edinburgh Medical Journal z března 1904. Nekrolog otištěný v Edinburgh Medical Journal

vyšel v březnovém čísle 1904 a je bez podpisu. Nekrolog otištěný v British Medical Journal 2. ledna 1904, tj. deset dnů po Cunynghamově úmrtí (23.12.1903), je podepsaný J. B., což bez pochyb znamená Joseph Bell. Na s. 34 v knize Looking Back 1907-1860 je zmíněn Joseph Bell spolu s Cunynghamem jako členové spolku Round Table Club. Robert Blair Cunynghame je zachycen i na fotografii Round Table Club, 1877 z Chienovy knihy Looking Back 1907-1860. Statistik Robert Blair Cunynghame by mohl být model pro Sherlockova bratra Mycrofta Holmese (Cunynghame proslul mimořádnými vlohami pro práci statistika, metodickou činností, jeho mínění mělo mezi lékaři značnou váhu, byl tak trochu mužem v pozadí, stejně jako literární Mycroft Holmes).


- https://en.wikipedia.org/wiki/Robert_James_Blair_Cunynghame

- https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5274958/?page=1

- https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC2352661/?page=1

-https://www.gla.ac.uk/schools/socialpolitical/research/economicsocialhistory/historymedicine/scottishwayofbirthanddeath/leadingactors/superintendentsofstatistics/

- https://dlcs.io/pdf/wellcome/pdf-item/b31349997/0

- Medico-Chirurgical Society of Edinburgh. Office-Bearers for Session 1892-1893, s. 18. https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5538452/pdf/transmedchirsocedinb81424-0002.pdf

- Cunynghamovo foto je součástí tohoto příspěvku, kde je představen jako a prominent figure in the medical elite of Edinburgh. Cunynghame sedí vpravo od stolu s nohama vysunutýma před stůl, a těsně vedle něj vpravo sedí na židli Joseph Bell s rukama založenýma na hrudi. Pozici obou mužů na fotografii odpovídá i Cunynghamův podpis, který je nalevo vedle podpisu Josepha Bella. Za Josephem Bellem stojí John Chiene, odpovídá tomu jeho podpis.



Dr Scott Lang

Walter Scott Lang absolvoval u Josepha Bella, r. 1884 ukončil studium (titul M.B. I. třídy). V roce 1886 se stal externím členem (Non Resident Member) Medico-Chirurgical Society of Edinburgh a téhož roku publikoval v Edinburgh Medical Journal. Od 29. října 1888 jako extra-academical lecturer vyučoval chirurgii (Surgery) studenty lékařské fakulty

edinburghské univerzity a téhož roku vydal učebnici pro obor chirurgie Practical surgery. Memoranda for the use of Students (Edinburgh 1888).


- W. Scott Lang: Report of Cases Admitted to Wards X., XI., and XII. Royal Infirmary, Edinburgh, under the Care of Mr Bell, for Six Months ending 31st October 1885. Edinburgh Medical Journal, May 1886, s. 1054-1057.

https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5275522/?page=1

- W. Scott Lang, M.D., F.R.C.S.E.: Internal Derangements of the Knee-Joint. Edinburgh Medical Journal, December 1886, s. 516-523

https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5281167/?page=1

pokr.: Edinburgh Medical Journal, February 1887, s. 718-722

https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5281392/?page=1

pokr.: Edinburgh Medical Journal, March 1887, s. 790-795

https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5281443/?page=1

- W. Scott Lang: Practical surgery. Memoranda for the use of Students (Edinburgh 1888).

https://books.google.cz/books?id=B507mpbKPbkC&pg=RA1-PA200&lpg=RA1-PA200&dq=surgeons+with+name+W.+Scott+Lang+Edinburgh&source=bl&ots=fc5AHfl8ls&sig=ACfU3U0znInVfQEny0xPwcOFAn-RNmHaUA&hl=en&sa=X&ved=2ahUKEwjgo6jaw9DuAhWwAmMBHby7BcEQ6AEwDXoECBAQAg#v=onepage&q=surgeons%20with%20name%20W.%20Scott%20Lang%20Edinburgh&f=false

https://books.google.cz/books?id=8vZQAQAAIAAJ&pg=PA367&lpg=PA367&dq=Walter+Scott+Practical+surgery+;+memoranda+for+the+use+of+students+.+Edinburgh+,+Pentland+,+1888&source=bl&ots=xKIqwEd2Gv&sig=ACfU3U0cXbBg7aMfyJB3I5xfwmH0AXutcA&hl=cs&sa=X&ved=2ahUKEwi1xM-D-tDuAhWRxIUKHeJ0AUoQ6AEwAHoECAMQAg#v=onepage&q=Walter%20Scott%20Practical%20surgery%20%3B%20memoranda%20for%20the%20use%20of%20students%20.%20Edinburgh%20%2C%20Pentland%20%2C%201888&f=false

- Medico-Chirurgical Society of Edinburgh. Office-Bearers for Session 1892-1893, s. XV.

https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5538452/pdf/transmedchirsocedinb81424-0002.pdf

- The Edinburgh University Calendar 1889-90, Edinburgh 1889, IV. Faculty of Medicine, s. 301-441, zvláště. s. 352, 362.

https://books.google.cz/books?id=pRYLAQAAIAAJ&pg=RA3-PA17&dq=Edinburgh+Dr.+Scott+Lang&hl=cs&sa=X&ved=2ahUKEwj2gdfZ_dDuAhWKEBQKHcf2CroQ6AEwCHoECAgQAg#v=onepage&q=Edinburgh%20Dr.%20Scott%20Lang&f=false



Dr Troup

Francis Troup v letech 1858-1893 hojně publikoval v Edinburgh Medical Journal (hlavně v rubrice Medical Periscope) a také v British Medical Journal. Roku 1886 vydal lékařskou publikaci. 23. dubna 1868 získal Francis Troup z Auchtermuchty, Fife, na Univerzitě St Andrew titul M.D. V roce 1893 byl Francis Troup, M.D., M.R.C.P. Ed., členem výboru Medico-Chirurgical Society of Edinburgh, bydlel na 1 Minto Street, členem Společnosti se stal r. 1883. V té době již působil v edinburghské Longmore Hospital for Incurables. V roce 1894 figuroval Francis Troup, M.D. jako Assistant Medical Officer.


- British Medical Journal, 23th May 1868, s. 522: https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC2310040/?page=2

- https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5538452/pdf/transmedchirsocedinb81424-0002.pdf

- Sputum by Francis Troup, M.D., Assistant Medical Officer to the Longmore Hospital for Incurables, Edinburgh, 1886.

https://wellcomecollection.org/works/c66rfqek/items?canvas=5&langCode=eng&sierraId=b20391067&source=viewer%2Fpaginator

- Sputum (rec.). Edinburgh Medical Journal, December 1886, s. 540-541.

- Edinburgh Medical Journal, August 1858, s. 120-123

https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5309031/?page=1

- Edinburgh Medical Journal, July 1872, s. 36-37

https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5325990/?page=1

Edinburgh Medical Journal, February 1887, s. 749-752

https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5281400/?page=1

- Edinburgh Medical Journal, July 1888, s. 1-7

https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5280790/?page=1

- Edinburgh Medical Journal, April 1889, s. 954-956

https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5284774/?page=1

- Edinburgh Medical Journal, July 1889, s. 85-87

https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5296102/?page=1

- Edinburgh Medical Journal, November 1889, s. 482-484

https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5296016/?page=1

- Edinburgh Medical Journal, July 1891, s. 77-80

https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5275284/?page=1

- Edinburgh Medical Journal, March 1893, s. 805-808

https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5267067/?page=1

- Edinburgh Medical Journal, April 1893, s. 968-969

https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5267030/?page=1

- Edinburgh Medical Journal, May 1893, s. 1066-1069

https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5266987/?page=1

- https://digital.nls.uk/directories/browse/archive/83678039?mode=transcription



Dr Keiller

Alexander Keiller (1811-1892) je gentleman, o kterém píše dr. Joseph Bell v Edinburgh Hospital Reports 1893 (níže na s. 23) jako o starém dobrém lékaři, jenž rád navštěvoval velké operace, na nichž ho profesor Syme vítal jako buřňáka chirurgie (the stormy petrel of surgery). Je zachycen na jedné z fotografií v knize Looking Back 1907-1860 od Johna Chiene. Na témže snímku je také dr. Benjamin Bell, otec dr. Josepha Bella. Dr. Keiller byl přítomen na Presentation to Mr Joseph Bell r. 1887 při odchodu dr. Josepha Bella z pozice chirurga na edinburghské lékařské fakultě. V zápisu z tohoto slavnostního setkání v Edinburgh Medical Journal má Dr. Keiller poděkování za využití auly Royal College of Surgeons of Edinburgh. Dr. Keiller pracoval v Hospital for Sick Children, kam dr. Bell záhy nastoupil a napsal o tom příspěvek v Edinburgh Hospital Reports 1893 na s. 466-474. Dr. Keiller se specializoval na porodnictví a gynekologii.


- Edinburgh Hospital Reports 1893, s. 23: https://books.google.cz/books?id=ZBCgAAAAMAAJ&printsec=frontcover&hl=cs&source=gbs_ge_summary_r&cad=0#v=onepage&q&f=false

- biografie: https://en.wikipedia.org/wiki/Alexander_Keiller_(physician)

- portrét: https://www.artuk.org/discover/artworks/alexander-keiller-186052

- nekrolog: https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5266995/?page=1

- přílohou foto s dr. Keillerem z knihy Looking Back 1907-1860 od J. Chiene, fotografie byla pořízena nejpozději na jaře 1869, neboť William Seller (na fotografii zapsán jako Dr Sellar), předseda Medico-Chirurgical Society, o němž píše John Chiene ve Valedictory Address na s. 8-9, zemřel v dubnu 1869; James Warburton Begbie, taktéž vyfocený na fotografii, zemřel v únoru 1876, na fotografii je také otec Josepha Bella, lékař Benjamin Bell (1810-1883)



Mr Fleming

Robert Alexander Fleming (1862-1947) byl zástupcem studentů na Presentation to Mr Joseph Bell v květnu 1887. Studium medicíny dokončil r. 1888, r. 1896 získal titul M.D., zastával řadu akademických pozic, za první sv. války působil jako vojenský lékař, po odchodu do penze r. 1927 působil jako lékař v Edinburgh Hospital for Incurables a také jako lékařský poradce ve věznicích.


- Edinburgh Medical Journal, September 1893, s. 220-228.

https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5285851/?page=1

- nekrolog: https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5287524/?page=1




Pohár Bell Littlejohn, který Josephu Bellovi r. 1897 věnoval Henry Littlejohn "in memoriam of a constant friendship", jak je vepsáno na poháru. Oběma mužům se připisovalo, že byli inspirací pro Sherlocka Holmese. Potomci Josepha Bella předali pohár do fondů Royal College of Surgeons of Edinburgh.


Henry Duncan Littlejohn (1826-1914)


Donaldson´s Hospital for Deaf-Mutes


John Chiene (1843-1923)


Robert James Blair Cunynghame of Cronan (1841-1903)


Alexander Keiller (1811-1892)


Foto s dr. Keillerem z knihy Looking Back 1907-1860 od J. Chiene, fotografie byla pořízena nejpozději na jaře 1869, neboť William Seller (na fotografii zapsán jako Dr Sellar), předseda Medico-Chirurgical Society, o němž píše John Chiene ve Valedictory Address na s. 8-9, zemřel v dubnu 1869; James Warburton Begbie, taktéž vyfocený na fotografii, zemřel v únoru 1876, na fotografii je také otec Josepha Bella lékař Benjamin Bell (1810-1883).



....................................

Radek Hasalík:

"Předlohou literární postavy Sherlocka Holmese byl edinburghský chirurg Joseph Bell, jenž byl několik let učitelem Arthura Conana Doyla z dob jeho medicínských studií na edinburghské univerzitě. Jenže nebyl to jen Joseph Bell, kdo holmesovským příběhům, čítajícím čtyři romány a padesát šest povídek, vtiskl nezaměnitelný ráz."

  • Facebook Classic
  • Twitter Classic
  • Google Classic