Roman Ráž: Objekt touhy


Kniha Muž bez emocí je výběrem z Rážovy myšlenkově bohaté a dramaticky podané povídkové tvorby, která se dotýká minulosti, současnosti i věcí budoucích. Spisovatel a scenárista Roman Ráž je autorem téměř tří desítek prozaických knih, z nichž řada byla přeložena do cizích jazyků či zfilmována (Prodavač humoru, Narcisový dům. Smrt v kruhu). Z knihy Muž bez emocí, kterou vydalo nakladatelství MarieTum v roce 2020, vám nabízíme povídku Objekt touhy.


Muž bez emocí - Roman Ráž | Knihy Dobrovský (knihydobrovsky.cz)



„Osmnáct, dvacet, dvacet dva, dvacet čtyři...“

To je ten dům. Samozřejmě.

Před ním upravený zelený trávník, nad ním koruna stromů rostoucích z terasy. Několik keřů dovoluje svým neukázněným větvím splývat po fasádě. Okna jsou široká, výhled z nich dokonalý. Lepší bydlení si jde jen těžko představit.

Ovšem, tihle bohatí, co tak neradi sdílejí svět s námi nebohatými, už nestavějí vilky se zahrádkami, o něž musí pečovat, s branami do garáže, které se zadrhují a vybízejí k odhrabávání sněhu, s chodníky, na nichž se jednou týdně rozdrnčí plechovky na smetí. Příjemnější pro ně je zimní zahrada v bytě, vytápěné podzemní garáže a šachta na odpadky s decentními dvířky přímo v kuchyni.

Je jim tu dobře na kopci, jsou osvobozeni od hluku města.

Zastavím na volných parkovacích místech, sloužícím výhradně hostům zdejších obyvatel. A taky službám, které sem zajíždějí s úklidovými četami nebo jako já s atraktivními nabídkami.

„Jdu k paní Solnerové, očekává mě v 11.30,“ ohlásím vrátnému.

„Okamžik,“ zastaví mě.

Spojí se telefonem s bytem 323.

„V pořádku,“ řekne, když uslyší ve sluchátku potvrzení mé návštěvy. „Služební výtah je tam vpravo, pojedete do třetího patra.“

Jistě mě zkoumavě pozoruje, dokud nezmizím v tom správném výtahu.

Výtah se lehounce zhoupne ve třetím patře. Decentní hlas mi to potvrdí ze skrytého reproduktoru a vyzve mě, abych vystoupila.

Paní Solnerová mě čeká v mahagonových dveřích.

Vezme mě do haly, posadí mě do vypolštářovaného křesílka u skleněného stolu a nabízí mi drink.

Poděkuji a požádám o minerálku.

„Přemýšlela jsem o naší nabídce, ale ještě jsem se nerozhodla. Potřebovala bych asi víc informací,“ řekne s úsměvem.

Není křečovitý, téměř laskavý, není na něm nic hraného. S takovým shovívavým úsměvem dokážou vychovaní zámožní lidé mluvit s personálem.

Slovo „prosím“, nebo dokonce „buďte tak laskavá“ v jejich příkazu jen zvyšuje jeho naléhavost.

„Právě proto jsem přišla. Seznámím vás znovu s celou naší nabídkou. Zásadně jde o sdílení, fenomén jednadvacátého století. Nemusím zdůrazňovat jak závažný a výhodný tento fenomén je. Začíná sdílením rekreačních domů, lodí, aut, dokonce jízdních kol, samozřejmě i šperků, zkrátka věcí neživých, a přechází i na subjekty živé, tedy lidi, což je nyní nejnovější trend.“

„Ano, ano, to mě právě zajímá.“

„Speciálně u Vás, jak jsem vyrozuměla, jde o sdílení Vás samotné.“

„Ano, ale ještě jsem se nerozhodla. Musím znát detaily.“

„Je to prostě jako všechno dokonalé. A pro dámu vašeho typu téměř ideální.“

„Víte, zaráží mě, že je přitom tak omezená možnost výběru.“

„Ale tak to není. Naše společnost dbá na to, aby klienti byli spokojeni. Podívejte se na náš nabídkový list.“

Rozkládám před ní propagační album. Tolik krásných chlapů, jací jsou na těchto fotkách, snad ani neexistuje.

„Zde je osm typů mužů, z kterých si vyberete. Černovlasý, typ vášnivého španělského milovníka má pracovní název Toreador. Tento zasněný příjemný blondýn je pojmenován naším psychologem Tristan. Tenhle vychytralý chlapec s křivým úsměvem je Zloděj koní. Máme tu také obtloustlého dobromyslného Taťku. Pak je tu něco mlaďoučkého, Romeo. Tento typ je prostě Profesor a jeho opakem tento rozevlátý Bohém. A osmý je tenhle svalnatý a vyzývavý Sportovec. Vy si zatrhnete jeden, případně dva, některé dámy zatrhávají dokonce i tři muže, a my se postaráme o to, abyste je mohla příležitostně sdílet. K tomu budeme potřebovat vaši fotografii, informaci kdy a kde je u Vás k takovému sdílení nejvhodnější doba, čas, který tomu budete moci věnovat, který je zpravidla určen v rodinách a konečně místo, které je pro Vás k takovému sdílení nejpříhodnější. Smlouva zahrnuje pojištění a záruky diskrétnosti celého procesu. Na drby si u nás nikdo nepotrpí,“ dokončuji s úsměvem.

Tak copak z tebe teď, panenko, vypadne?

„No,“ začne pomalu, „asi bych se o tom měla poradit s manželem.“

Nahráli mi. Mohl by to být double.

„Skvělá idea,“ téměř vykřiknu. „A ještě lepší by bylo, kdyby se do sdílení taky zapojil.“

„No on je pro každou legraci. Já jsem už s ním o tom předběžně mluvila. Jezdí často služebně do ciziny, tak na čtyři dny, to je právě doba, která by nám oběma vyhovovala.“

„Naše agentura je samozřejmě mezinárodní, i když má ustředí v Praze, pobočky jsou všude. Dáme manžela do systému, opatříme ho kódem, bude mít své heslo, a tím i možnost přihlásit se online v kterékoliv pobočce. A to mu zajití sdílení podle jeho časových možností a vybraných typů, jako tomu bude u Vás. Předpokládám, že si z našich typů žen vybere tu nejvíce podobnou Vám,“ dodám skoro úlisně.

„To ne,“ zasměje se. „Toník rád změnu. Ukažte mi ty ženské typy.“

Rozložím před ní další stránky, i když mě to zdržuje.

„No prosím,“ ukáže přitom na prsatou rozesmátou holčinu. „Tenhle zajíc by se mu určitě líbil.“

„To necháme na něm. Mohu si s ním domluvit schůzku?“ ptám se zdvořile a schovávám ženské typy, abych naše jednání urychlila. „Tak.“

Pokládám před ní smlouvu.

„Počkejte,“ řekne poprvé trochu nervózně. „Neznám vaše finanční podmínky.“

„Ty jsou zde na zadní straně. Mohu Vás ujistit, že jsou oboustranně výhodné, i když takové sdílení je vždy výhodnější pro ženu. Ale muži jsou zvyklí za tyhle věci platit.“

„Ano, ano,“ souhlasí. „Dobře jim tak. Tak já to s tím svým večer proberu a zítra vám zavolám.“

Všechno se hroutí. Zatracená baba!

„Jestli je Váš muž tak moderní, možná není Vaše konzultace ani tak nutná.“

„Ale když on chce být o všem informován. Třeba se všeho zúčastní i on a přijedete k nám ještě jednou. Rovnou pro dvě smlouvy.“

No, naděje umírá poslední, zopakuji si. Usmívám se, i když bych už radši vypadla. Zkusím ještě pár posledních obecných keců.

„Víte, doba pokřiveného vztahu k majetku je navždy pryč. Můj pradědeček prý říkával, břitva, kolo a žena se nepůjčují. Dědeček už nahradil kolo autem. No vidíte, dnes už chlap o břitvě nic neví, auto i kolo si běžně půjčuje, a také sdílení partnerů je už standart. Majetnický vztah k ženě, který vedl k intoleranci a společenským problémům je naštěstí za námi. Žijeme ve svobodné společnosti, zbavené předsudků. Sociologové nás učí, že žena už není pro muže objektem touhy, který chce vlastnit, s radostí sdílí tuto touhu i s jinými muži, blížíme se k vrcholu kaskády milostných vztahů, které vytvářejí novou podobu rodiny i společnosti. Stáváme se svobodnými na všech úrovních sociálních vztahů. Lidstvo, aspoň v naší západní civilizaci, zapomene pojmy jako státní hranice, živnostník, manželství, nahradí je obchodní řetězce, korporace, všichni budeme zaměstnanci organizací, které nepatří jednotlivci, ale přinášejí zisk všem, podle míry jejich práce.“

„Jako bych slyšela svého muže, říká, že svět ovládnou manažeři.“

„Jistě. Nejdůležitější je dobrý management. Který typ jste si vybrala?“

Ukáže prstem na fotografii Tristana a Romea.

Romantička.

„Nikoho takového jsem ještě neměla.“

Podle toho musí být její manžel nažehlený křupan.

„Výborně.“

Zatrhnu ve smlouvě čísla typů.

„Na toto číslo budete hlásit aktuální možnosti sdílení. Pod heslem, které si zvolíte. Zpravidla to bývá nějaké vymyšlené jméno.“

„Gerbera,“ řekne bez zaváhání.

Podám jí do ruky pero.

„Platba bude paušálem na toto číslo konta. Částka vychází z četnosti doby vyhrazené ke sdílení. Máme tři varianty A, B, C. Jednu zaškrtněte a smlouvu podepište zde dole.“

Udělá to. Je to přece jen hodná pipinka.

„To jsem zvědavá, co tomu večer řekne,“ uchechtává se.

„Bude nadšený,“ ujistím ji. „A brkněte mi, kdy mám přijet se smlouvou pro něho. Samozřejmě s tou mezinárodní. Tam je paušál kapku dražší.“

„Bude koukat,“ dokončuje své myšlenky. „Víte, co je na tom všem zajímavé? Že on asi fakt není vůbec žárlivý.“

„Ještě aby,“ usměju se. „Propaguje přece všechny moderní trendy. Je to manažer!“

„No právě, tím to asi bude.“

Na krátký okamžik, jako kdyby do jejích slov proniklo postesknutí.

To víš, děvče, říkám si, život je tvrdý. A ten zítřejší bude ještě tvrdší.

Loučíme se u mahagonových dveří.

Už vycouvávám z parkoviště. V mobilu to zapraská známým naléhavým zvukem. What’s up.

Zastavím u chodníku, abych si přečetla zprávu.

Prodal jsem barák. Co ty?

Je to Péťa. Úspěšný realitní makléř. Můj Péťa!

Vyťukávám odpověď.

Jedno sdílení a zaděláno na další.

Odpověď je blesková.

O.K. Večer u mě?

Jako vždy, odpovídám.

Jsem utahaná, ale dám si sprchu a večer budu zase fit.

Musím se mu věnovat, být atraktivní, a hlavně ho hlídat. Co kdyby, neřáda, napadlo zapojit se taky do nějakého sdílení ženských? Kdybych pro něho přestala být tím jediným nejdražším objektem touhy?

  • Facebook Classic
  • Twitter Classic
  • Google Classic