Sedm překladů básní Forúgh Farrochzád














Vlna (Moudž) V mých očích jsi jako vlna, hřmotná, vzpurná a netrpělivá, co chvíli rozvířená vánkem tisíce svůdných tužeb. Jsi jako vlna. Jsi jako vlna v moři lítosti. Tvé kalné oči hledí na podivně zbarvené obzory zítřka. V neustálém vnitřním boji, bez chvilky klidu sám před sebou utíkáš. Jsi jako dešťový mrak. Co kdybych, ó, bože... Co kdybych byla vzdálený břeh? A za nocí se tě s otevřenou náručí zmocnila... zmocnila?

perská předloha: http://www.ganjnama.com/…tml

................................



Noční hlas (Sedájí dar šab) Půlnoční tichou předsíní se rozléhal dupot. Mé srdce se jako srdce jarních květin plnilo chvějivou rosou jistoty. Řekla jsem si, to je on, vrátil se. Rozhlédla jsem se a ve ztřeštěném zrcadle jsem na sebe odhodlaně pohlédla. Ó, mé rty rozechvělé láskou zamlžily tvář v zrcadle, ó, snad hleděla na přelud. Mám zpustlé vlasy a suché rty, nahé rameno v noční košili. Avšak ve tmě tiché předsíně každý kolemjdoucí chvátal. Najednou jsem zatajila dech. Jako by duch vánku, vida z okna můj žal, polil mé rozcuchané vlasy palčivou vůní akácií. Nedočkavě jsem vyběhla ke dveřím. Dupot, v mé hrudi zatím ozvěna rákosu, v hrudi poušť, avšak ve tmě tiché předsíně dupot, proklouzl a zmizel. Vítr smutně zakvílel.

perská předloha: http://www.ganjnama.com/…NiY

................................

Na hrobě Lajlí (Bar gúr-e Lajlí)

Tajemství se rozptýlilo, zvedly se závěsy, nakonec jste na mě ulpěly, ó, povědomé oči. Unikám před vámi jako před stíny, jsem nevěsta vašich neutuchajících, stále spletitějších představ.


Jsou to mé oči, na něž užasle zíráte. Kdo byla Lajlí? Co vyprávějí její černé oči? Není divu, že mé oči nejsou tak černé jako chladné oči Lajlí.

Kvete-li v očích Lajlí tma, moje oči jiskří. Z pupenů mých tichých rtů kane spousta příběhů pomíjivé milostné rozkoše.

V poutech obrysů, přeludů a lehkomyslnosti kolem... těchto mých rtů, toho poháru polibků marně uniká každý, koho polibek lapil do pasti.

Vskutku... proč bych vám to neřekla, ó, povědomé oči, jsem nevěsta vašich neutuchajících, stále spletitějších představ. Jsem žena, jež zlehka stanula na chladném a tichém hrobě nevěrné Lajlí.

perská předloha: http://www.ganjnama.com/…Y-k

................................


Ó, hvězdy (Ó, setáre-há)

Ó, hvězdy nad nebem,

sedíte s upřeným pohledem,

ó, hvězdy za mraky,

hledíte na svět.

Vskutku, jsem to já, kdo v nočním tichu

trhá milostné dopisy.

Ó, hvězdy, jestli mi pomůžete,

naplním sukni vaším smutkem

se srdcem, jež nesnáší vůni věrnosti.

Nekonečná příkoří a výmluvy jsou mi milejší

i se sebestřednými partnery.

Je mi milejší koketování a důvtipný flirt.

Ó, hvězdy, co se stalo, že v mém pohledu

pohasla radost, tóny a píseň?

Ó, hvězdy, co se stalo, že z jeho rtů

nakonec utichl horoucí milostný hlas?

Pohár na víno se převrhl a má postel je prázdná.

Složila jsem hlavu na jeho dopisy,

složila jsem hlavu do těchto řádků,

vyhledám důkaz jeho věrnosti.

Ó, hvězdy, snad ani nevíte,

že před přetvářkou a falší pozemšťanů

zůstáváte ukryty v nebi.

Ó, hvězdy, dobré a čisté hvězdy,

obrátila jsem se zády ke všemu, co je a není.

dokud svou lásku nezbavím jeho chtíče.

Bůh mě zatrať, jestli kromě nevěr

i nadále milencům splním, co jsem slíbila.

Ó, hvězdy, jež jako kapky slz

padáte na černou sukni noci.

Ó, hvězdy, jež jste z onoho věčného světa

otevřely okno do tohoto světa,

odešel a jeho láska zůstává v mém srdci.

Ó, hvězdy, co se stalo, že mě nechtěl?

Ó, hvězdy, hvězdy, hvězdy,

tak kde je země věčných milenců?

perská předloha: http://www.ganjnama.com/…tml

................................

Žíznivá (Tešne) Byla jsem květinou. Žilami mých rozechvělých listů proudila omamná vůně. Vyrostla jsem v tmavé noci, žíznivý ret na břehu Karún. Po mém těle teklo víno sluneční rosy a dychtivý ret muže s pohaslýma očima vyčítal ruce, že z každé zelené větve trhá nerozvitý květ. Mé tělo vzývá krásu. V mém tichu zpívají rty samoty. Ohromeně zírám na zlověstný sen o vzdálené a vysněné zemi, o němž mi do ucha šeptá vánek (tetelí se štěstím na slunci). Na břehu Karún jsem nakonec neslyšně odložila šat. Cestou jsem viděla spoustu zvadlých květin. Jejich oči jsou vyschlý pramen ubohé pouště, lačnící po kapce rosy. Ztěžka jsem se na ně usmála. Skrz noční mlhu pochyb prosvítalo světlo vysněného města, v němž jsem vášnivá a dychtivá rostla z tvrdé půdy. O půlnoci mi v chladných žilách vřela krev poezie. V každém okvětním lístku bledne barva mé bolesti. Čekala jsem, až ranní stříbrné panorama rozhrne tmavé nebe, abych se napila spršky slunečního svitu, vášnivého nektaru tisíců polibků, horoucích a sladkých. Avšak běda, na nebi vysněného města jsem vůbec nezahlédla sluneční svit. Pod nohama mi sténají suché křoviny (běda, sluneční kotouč nad naším městem je velmi tmavý). Už vím, že není žádná naděje, není naděje. Ztratila se v hustém lese tmy jak povědomý záblesk světla. Zatažené nebe nepustilo ani slzu vláhy, zírá na mě znaveně skrz mračna. Ach, jsem zvadlá květina, mé oči jsou vyschlý pramen ubohé pouště, žízním po polibku slunce, žízním po kapce rosy.

perská předloha: http://www.ganjnama.com/…tml ................................ Vzpomínky (Cháterát) V tiché tváři představy se znovu smál hříšný pohled tvých pronikavých očí. Zase jsem zůstala sama a v odloučení zůstal stesk po tvém vášnivém polibku. Zase jsem zůstala sama s trochou touhy, zase jsem zůstala sama s trochou naděje. Vzpomínka na světlo horoucí lásky zářící z tvých očí do mého srdce vyvolala v mé samotě několik obrazů. Vytanul tvůj šťastný výraz, na roztoužených rtech se ti rozlilo opojení, v tvém pohledu byla bouře dychtivosti. Vzpomínka na noc, kdy jsem tě uviděla a řekla, že mé srdce s tvým spojí milostný příběh. V černých očích jsem viděla žíznivý pohled a šílenou lásku. Vzpomínka na polibek, jenž mi ve chvíli loučení hořel na rtech plamenem lítosti. Vzpomínka na bezbarvý a tichý smích, jenž spálil veškerou mou sílu. Odešel jsi a v mém srdci zůstala láska potřísněná zoufalstvím a bolestí. Pohled ztracený v závoji slz, lítost zmrazená v chladném smíchu. Ó, kdyby ses vrátil, tak snadno se tě nevzdám. Mám strach z toho vášnivého ohně, jehož plamen ti nakonec spálí duši. perská předloha: http://www.ganjnama.com/…tml ................................

Obětina (Qorbání) Dnes v noci na prahu tvého majestátu mě ruší pokušení inspirace. Při tom pomyšlení se mi úží dech. Ó, básni... ó, krvelačná bohyně, už dávno jsi mi s něhou nešeptala božskou píseň. Vím, že zase žízníš po krvi, avšak... dost už všech obětin. Co jsi z bezděčného sobectví provedla se svou služebnicí? Jakmile jsi do jejího srdce vložila svou přízeň, odloučila jsi ji od všeho, co měla. Ó, jednou jsi mě rozesmála, usadila ses v mém trápení a okusila ho. Mé slzy se zbarvily krví sasanek*, již jsi nalila do šálku a vypila. Jakmile jsem ti dala všanc svou pověst, odložily jsme stud. Ó, běda... kdo je ta bohyně, která na prach drtí zrcadlo mých nadějí? Ve vůni hříšných polibků jsem viděla tvůj ohnivý sen. Se sladkým smutným hlasem jsem tančila v chrámu tvého ticha, avšak... s nářkem a bolestí, že do mých plachet nikdy nevál vítr, leda vítr lítosti. Běda, ó, naději upnutá k podzimu, kde je koruna s květem mé ctnosti, kromě mých dvou ušpiněných slz? Pověz nakonec... co ještě zbývá, aby sis vzala? Ó, básni... ó, krvelačná bohyně, dost už všech obětin! perská předloha: http://www.ganjnama.com/…tml

* nepochybně odkaz k řecké mytologii, bohyně lásky Afrodíté byla nucena dělit se o lásku k Adónisovi s královnou podsvětí Persefonou; Afrodítiny slzy prolité za Adónise se proměnily v sasanky a Adónisova krev je zbarvila do ruda; krvavé sasanky se staly symbolem nešťastné lásky Z perštiny přeložil Radek Hasalík.


Více na

Forúgh Farrochzád: Prázdnota (penklub.net)

  • Facebook Classic
  • Twitter Classic
  • Google Classic