Tvrz zvaná Kapitol a s ní i celé USA očekávají další provokace a násilí.


Nedělejme si iluze, že v Evropě nic takového nehrozí.


Petr Janyška

Po nedávném pochodu na Kapitol a následném pozatýkání jeho nejagresivnějších účastníků nelze automaticky očekávat, že by nebezpečí násilných akcí pominulo. Je samozřejmě otázkou, zda je končící prezident Donald Trump přestane podněcovat, v tuto chvíli to každopádně nemůže dělat přes sociální sítě jako dřív. A pro nás je důležité mít neustále na paměti, že i v Evropě existuje extrémní pravice se svými fašizujícími tendencemi a nelze ji podceňovat.

Extrémní pravice se podle některých informací z médií připravuje na provokace v neděli i při inauguraci nového prezidenta Joea Bidena. Armáda se připravuje bránit ústavnost proti vnitřnímu nepříteli. Útok na sídlo Kongresu ukázal, že fašizující síly jsou ve Spojených státech početné, organizované a odhodlané.

Americký parlament, budova Kapitolu, plný vojáků spících na zemi vedle svých zbraní. Mezi nimi se proplétají kongresmani v oblecích. Jako by to byla obležená, dobývaná tvrz. Chybí ještě kolem Kongresu vybudovat kulometná hnízda, do první linie postavit terminátora a dojem totálního science-fiction bude úplný.

Patnáct tisíc vojáků Národní gardy v maskáčích má bránit parlament a washingtonské instituce. Nikoli ale proti vnějšímu nepříteli, Al-Káidě, tzv. Islámskému státu či ruským generálům. Ale proti vnitřnímu nepříteli, nepřímo dokonce proti vlastnímu prezidentovi.


Bránit kongresmany, tedy demokracii, proti části Američanů, od nichž FBI očekává, že se pokusí zaútočit na federální parlament, možná i na parlamenty jednotlivých států, aby si vynutili silou svého prezidenta: Trumpa. Takhle podobně v roce 1922 uchopil moc Benito Mussolini svým pochodem na Řím, takhle začínal fašismus. Guerilla a násilnosti by teď umožnily poraženému prezidentovi třeba v poslední dny jeho mandátu vyhlásit stanné právo a nastalý chaos zmanipulovat tak, aby se udržel u moci a potom ukázal tvrdou pěst.

Zní to jako absurdní sen, ale právě ten jako bychom zažívali v přímém přenosu. Aby se Amerika cítila tak ohrožená vnitřním nepřítelem a aby to ukazovala celému světu, který na to užasle hledí, to tu ještě nebylo. Naposledy asi za občanské války, tedy pradávno, a v menší míře koncem třicátých let minulého století.

Podobnou situaci vnitřního ohrožení nikdy nevyvolaly ani protesty hippies a revoltující mládeže v šedesátých letech, ani současné hnutí Black Lives Matter či jiná protestní shromáždění, ač je pravice a mnoho médií i u nás líčily pomalu jako konec světa.


Jak silné jsou v USA fašizující skupiny?

Kdo je tím, na jehož hypotetický útok nadcházející neděli nebo při Bidenově inauguraci se dnes připravují americké bezpečnostní složky a armáda? Ultrapravicové skupiny a fašistické rasistické bojůvky typu Proud Boys a QAnon. Jak jsou silné a početné, do jaké míry zorganizované a propojené, do jakých struktur státu se až dostaly, veřejnost neví. Těžko si myslet, že jsou jen chvilkovou bublinou, jež po jedné události splaskne.

Před týdnem v Kapitolu ukázaly světu, že existují, že se dovedou zorganizovat a že se jim možná jen o vlásek nepodařilo způsobit něco horšího, než se nakonec stalo. Že se jen zázrakem a třeba chladnokrevností jednoho černošského policisty (viz video níže) nedostali na kůži některým poslancům. Objevily se zprávy, že je chtěli unést, měli pro ně přichystány stahovací pásky používané jako policejní pouta.

Sociální sítě tenkrát obletěly záběry dokumentující výzvy davu „Oběste (viceprezidenta, pozn. red.) Pence“, ostatně v davu se objevila šibenice, zatím jen symbolická. Někteří byli vyzbrojeni, našly se Molotovovy koktejly, na dvou místech u Kapitolu někdo položil výbušniny. Nejeden z účastníků pochodu figuruje na seznamech lidí, které FBI sleduje kvůli podezření z terorismu.

Ty první záběry, které obletěly svět a převzaly je televize, působily na první pohled dojmem naivních selfíček rozkurážených hochů, kteří se asi poprvé ocitli v Kapitolu a vypadali, že nevědí, co tam dělat. Nic lepšího televize v prvních hodinách neměly, jejich reportéři museli často před davem utéci, a tak tato „selfíčková idylka“ udávala tón prvního zpravodajství.

To stačilo některým komentátorům u nás k tomu, aby celou akci bagatelizovali třeba tím, že to celé vypadalo jako vycházka chovanců, jimž se ztratil vychovatel. Jenže s přibývajícími nahrávkami a záběry se ukazuje, že vedle nejrůznějších exhibicionistů do Kapitolu dorazili i jiní, kteří zřejmě sledovali určitý plán (nebo plány). A dolní komora parlamentu proto tuto „vycházku“ kvalifikovala jako pokus o vzpouru ze strany prezidenta a navrhla jeho impeachment.


Připraveni k akci

Agentura BuzzFeed News přinesla svědectví dvou policistů, kteří chránili Kapitol, o tom, že mezi útočníky se pohybovaly „skupiny solidně vycvičených příslušníků teroristických milicí, kteří měli vysílačky, dvousměrné komunikátory se sluchátky, pepřový plyn proti medvědům, dělbuchy,“ a že byli „připraveni k akci“.

Akce si nevyžádala jen těch pět mrtvých, ale také třeba padesát těžce zraněných strážců Kapitolu. Dav po nich šlapal, inkasovali údery kovovými trubkami a dalšími zbraněmi, mají polámaná žebra od toho, jak je dav přimáčkl ke zdi.

Vojáci umístění přímo do Kapitolu i po městě, vyhlášení nouzového stavu, výlohy obchodů zatlučené prkny i třeba skutečnost, že společnost Airbnb odvolala na příští týden rezervace ve Washingtonu, ukazují, že nebezpečí není zažehnáno. Panují obavy z toho, co se ještě stane tuto neděli a 20. ledna v den Bidenovy inaugurace. Kongresmanům bylo sděleno, že pokud si zakoupí neprůstřelné vesty či bezpečnostní výcvik, stát jim to proplatí.

Nikdo neví, kolik sympatizantů krajní pravice a jejích přívrženců je v armádě, v Národní gardě, ve zvláštních službách. Je to jen zanedbatelná hrstka?

Jestliže dnes armáda prověřuje spolehlivost hlídkujících členů Národních gard, zda nejsou napojeni na krajní pravici, je to asi opravdu vážné. Neméně vážné je, že účastníci převratu mají evidentně oporu i mezi některými republikánskými kongresmany a kongresmankami.

Demokratická reprezentantka Mikie Sherrillová, bývalá prokurátorka, dokonce ve čtvrtek přišla s výbušným sdělením, že den před útokem viděla uvnitř Kapitolu skupinky, které si zřejmě přišly obhlédnout vnitřek budovy a potom se zúčastnily útoku. A že je tam mohli pustit pouze někteří kongresmani.

Trumpovu výzvu k tažení na Kapitol podpořila i část republikánských kongresmanů. Každého překvapilo, že ač byly sítě plné výzev k útoku na Kongres, jeho policejní ochrana nebyla vůbec posílena. Na čí politický pokyn? Byla náhoda, že někteří z policistů s útočníky podle všeho sympatizovali?


Armáda překvapivě promluvila

Dnešní Amerika žije v napětí, čeho ještě může být ve své paranoii, ve své umanutosti, že je předurčen k moci a že ji nikdy nepustí, schopen poražený Trump. Jestliže předsedkyně Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosiová cítila potřebu oslovit šéfa armády a probrat s ním urgentně „nejzávažnější témata“, můžeme spekulovat, zda se mluvilo i o možnosti, jak zabránit eventuálnímu zneužití toho nejničivějšího knoflíku, jakým disponuje prezident.

Je alarmující, jestliže velitel sboru náčelníků a nejvyšší velitelé všech armádních složek, kteří mají být přísně apolitičtí, udělají bezprecedentní společné prohlášení, že obsazení Kapitolu bylo nezákonným útokem na americkou ústavnost, a ujistí veřejnost, že armáda bude „chránit a bránit ústavu USA proti všem nepřátelům, cizím i domácím“. To, že armáda stojí na straně ústavy, se přece v západní demokracii rozumí samo sebou. Ale zdůraznit, že ji bude bránit i proti domácím nepřátelům? Šlo o pokus zneužít armádu proti obyvatelstvu, proti zvoleným kongresmanům? Je situace taková, že je třeba to dnes vojákům připomenout?

Spojené státy ukázaly své dosud nepříliš známé fašizující podzemí. Takové skupinky ale existují všude na světě, co je ale velmi vážné, v USA dostaly politickou podporu prezidenta. To se v Evropě zatím nikde nestalo. Celou svou demagogickou rétorikou a činy po dobu svého mandátu vyvolával tohoto džina z lahve. Nechal ho bujet, dal mu pocit, že je beztrestný. Po celou dobu svého mandátu ho bagatelizoval a legitimizoval svými útoky proti všemu, co je liberální, levicové, multikulturní, co se snaží podpořit chudé Američany a Američany jiného původu než bělošského.

Svou primitivní demagogickou rétorikou, svými tweety na úrovni fotbalového chuligána, stavěním zdí, podporou zbraní. I systematickým obsazováním všech možných míst v soudech a administrativě krajně konzervativními tvářemi, jež měly prosadit jeho vidění světa. A ve chvíli, kdy byl ve volbách poražen, ho vyvolal na světlo dne jako předvoj svého pokusu o převrat.

Republikánská strana Trumpa zpočátku příliš nemusela, ale časem jeho primitivní dobyvačnosti podlehla. Po smrti senátora a bývalého prezidentského kandidáta Johna McCaina v ní už nebyl nikdo, kdo by se Trumpovi odvážil odporovat. Minulý pokus o impeachment nepodpořil jediný republikánský senátor a pouze jeden člen Sněmovny reprezentantů. Naopak stále víc republikánů, zvlášť těch, kdo se dostali do kongresu po posledních volbách, se projevovalo podobně jako Trump.


Republikáni po Trumpovi

Trump republikánům a mnoha velmi bohatým lidem vyhovoval svojí politikou, na jeho demagogii si zvykli a přestala pro ně být nepřijatelná. Snížení daní, které podepsal, přineslo velkým firmám ohromné zisky, kdejaká ho také finančně podporovala.

Je velkou otázkou, nakolik se republikáni od Trumpova dědictví dokážou odstřihnout a přiblížit se k rozumnějšímu centru (nedávno jejich dilema popsal v Deníku N Jiří Pehe). Po Trumpově pokusu o převrat několik dní ještě přešlapovali, až se rozhodli jeden po druhém pustit ho demonstrativně k vodě. Je dojemné, jak lidé i velké firmy, včetně třeba Deutsche Bank nebo Twitteru, kteří ho léta podporovali, najednou otočili. Kvůli svému image, neboť jim došlo, že Trump dnes představuje v očích veřejnosti zlo.

O autentičnosti jejich prozření lze bohužel pochybovat. Trump by nikdy nebyl Trumpem, kdyby se nemohl opírat o jejich zázemí a neměl jejich podporu i podporu sociálních médií. Podobně jako Mussolini či Hitler, kteří se vyšvihli díky velkým firmám a politikům, již akceptovali metody a fašizující pravici v domnění, že zlikviduje jejich odpůrce a přinese jim zisk.

Demagogický populismus není dnes výsadou USA, vidíme ho všude v Evropě, včetně našich sousedů. Trump ale teď ukázal, jak daleko může zajít, pokud se mu pravidla demokracie stanou překážkou. Že moc z rukou nikdy nepustí, říkal už před léty, jako by to ale nikdo nebral vážně.

Po jeho pokusu o převrat by všichni v USA a v Evropě měli zbystřit, včetně českých politiků. Dívat se, jak někdo vypouští džina nezodpovědné, útočné, demagogické a lživé politické síly, a myslet si, že až ji využiju, zatlačím ho zpátky do lahve, je nebezpečné a naivní. Časem totiž zdomácní a vydobude si místo.


Trumpův konec stejný jako celá jeho vláda

Myslet si, že je vše v pořádku, když takové síly nejsou ve vládě, je krátkozraké. Nebezpečné už je, že existují a udržují si potenciál do budoucna. V dějinách vždycky začínaly jako minoritní, na okraji, ale nahoru je vynesly společenské otřesy a přimhouření očí politiků pravice a miliardářů, kteří jim dodali peníze na vítězství ve volbách.

U nás se v kontextu pokračující covidové pandemie situace přiostřuje, některé skupiny se začínají bouřit. Před pár lety to bylo kvůli přistěhovalcům, jejichž příval naší zemi nehrozil, dnes kvůli domnělému omezování svobody anticovidovými opatřeními. Jejich protesty ovšem někdo organizuje a podněcuje, na jejich manifestace si chodí vyrábět profil bojovníků určití politici a svojí přítomností ten dav legitimizují.

Je velkou zodpovědností lidí, kteří jsou dnes u nás u moci i v opozici, chovat se tak, aby krajní pravice nenabrala vítr do plachet. Nedělám si ale iluze, že by k tomu byla dnešní vláda ta nejpovolanější. S těmito silami nestačí rozmlouvat a naslouchat jim, eventuálně jim vyjít vstříc, jak lze někdy trochu naivně slyšet. Je třeba rozmlouvat s voliči. Ale politiky, kteří je zneužívají, je možné jen politicky porazit včetně důsledného lpění na zákonech.

Tomu ovšem ani trochu nenapomáhají hlasy včetně ten premiéra Babiše, které chválí uplynulé čtyři roky Trumpovy vlády a nejrůznějším způsobem bagatelizují jeho nebezpečnou demagogii. Tvrdit dnes, že byl dobrým prezidentem a teď jen nezvládl konec, je alibismus. Trumpův konec je takový, protože Trump a celé jeho prezidentství byli takoví.


Autor je publicista (působil v týdeníku Respekt či v Lidových novinách) a bývalý diplomat. Zabývá se specifiky západní Evropy, Francií, Polskem, píše komentáře k domácí politice a kulturní recenze.


PEN klub zveřejňuje text se souhlasem autora.

Podobné aktuality
Nejnovější
  • Facebook Classic
  • Twitter Classic
  • Google Classic

​© 2016, PEN klub

  • Facebook Clean
  • Twitter Clean