ČESKÉ CENTRUM MEZINÁRODNÍHO PEN KLUBU

  • AKTUALITY

  • GALERIE

  • AUDIOARCHIV

  • O PEN KLUBU

  • ČLENOVÉ PEN KLUBU

  • DŮM BRATŘÍ ČAPKŮ

  • KONTAKT

  • More

    ​© 2016, PEN klub

    • Facebook Clean
    • Twitter Clean

    Forúgh Farrochzád: Prázdnota

    14.8.2019

    |

    Czech P.E.N.

     

    Forúgh Farrochzád (31. prosince 1934 - 13. února 1967)Íránská básnířka a filmová režisérka, jejíž básnická i filmová tvorba se v mnoha ohledech vymanila z tehdejší literární produkce.V šestnácti letech se vdala, manželství po třech letech skončilo rozvodem a výchova syna připadla otci. To bylo jedno z vážných životních traumat, odrážejících se v její básnické tvorbě. Své verše publikovala již v devatenácti letech a postupně je soustředila do několika básnických sbírek. V prvních třech sbírkách: Zajatkyně (1955), Zeď (1956), Vzpoura (1958) reflektovala spíše privátní pocity osamění, bolesti z odloučení od rodiny a psala také na tehdejší poměry odvážnou eroticky laděnou milostnou poezii. V šedesátých letech se v její tvorbě hojněji objevují společenská témata, především reflexe nerovného postavení žen v íránské společnosti a to v průběhu celých staletí, motivy spojené s ohraničeností lidského života a úzkostí z jeho konce. Tyto básně Forúgh soustředila do sbírky Znovuzrození (1964). Po předčasné smrti Forúgh Farrochzád při autonehodě v únoru 1967 vyšlo teprve po dalších sedmi letech posledních sedm básní ve sbírce Uvěřme v příchod chladného období (1974). Sbírce dominuje rozsáhlá titulní báseň, jež je prorockým završením její básnické pouti.V oblasti filmu Forúgh Farrochzád natočila dokumentární film Dům je černý (1962), líčící její zážitky z působení v sanatoriu mezi pacienty s leprou. V té době adoptovala jednoho tamějšího chovance.

     

    Báseň Forúgh Farrochzád Prázdnota z perštiny přeložil Radek Hasalík.

     

    Prázdnota (Púč)

    Forúgh Farrochzád 

     

     

    Tvé oči, orámované

    chladným a tichým zármutkem,

    spaly.

    Tvým nevyřčeným slovům

    předcházela řeč mých pohledů.

    Všeho, co jsem schovala ve svém nitru,

    ses lekal,

    unikal jsi.

    Vybavuje se mi, jak jednou na té cestě

    jsi mě k sobě tak nedočkavě

    vábil,

    vábil

    naposledy,

    naposledy.

    Poslední okamžik hořkého shledání,

    zahlédla jsem i prázdnotu světa,

    vítr zaúpěl a já uvolnila místo

    šustění podzimního listí.

    Znovu jsi přivolal,

    znovu jsi vyhnal,

    znovu jsi usedl na mou postel ze slonoviny,

    znovu jsi mě vtáhl do návalu touhy,

    i když upadnu do hedvábného smutku.

    Po léta žiješ v mém srdci,

    ó, nikdy jsem nevěděla o lásce,

    čím jsi,

    kým jsi.

     

     

     

     

     

     

    (z perštiny přeložil Radek Hasalík)

     

    perská předloha: http://www.ganjnama.com/View/5150/5153/503073/فروغ-فرخزاد_Forogh-Farrokhzad.html

     

     

    Znovuzrození (Tavalodí dígar)

    Forúgh Farrochzád

     

     

    Celá moje bytost je temný verš,

    přinášející tě pokaždé

    za rozbřesku věčného rozkvétání a růstu.

    V tom verši jsem tě provzdychala, ó,

    v tom verši jsem tě

    naroubovala ke stromu, vodě a ohni.

    Snad je život

    dlouhá ulice, po níž šla každý den žena s košíkem,

    snad je život

    provaz, na němž z větve visí muž,

    snad je život dítě vracející se ze školy.

     

    Snad je život zapálená cigareta v pauze mezi milostným objetím,

    anebo zmatený pohled kolemjdoucího,

    jenž smeká z hlavy klobouk

    a říká s nejapným úsměvem: "Dobré ráno."

     

    Snad je život ohraničený okamžik,

    ničící můj pohled ve tvých zorničkách

    a v tom pocitu

    chci smísit poznání Měsíce s pochopením tmy

    v místnosti veliké jako jedna osamělost.

    Mé srdce,

    veliké jako jedna láska,

    se dívá na prosté záminky svého štěstí,

    na ladné vadnutí květin ve váze,

    na proutek, který jsi zasadil v záhonu našeho domu

    a na zpěv kanárků

    nesoucí se ve velikosti okna.

     

    Ó...

    to je ten můj los,

    to je ten můj los,

    můj los

    je nebe, zatažené věšením záclon,

    můj los je cesta dolů opuštěným schodištěm

    do čehosi prohnilého a odloučeného,

    můj los je zasmušilá vycházka zahradou paměti

    a umírání za smutným hlasem, jenž mi říká: "Miluji

    tvé ruce."

     

    Své ruce sázím do záhonu,

    vyraší, vím, vím, vím

    a v důlcích mých prstů od inkoustu

    vlaštovky nakladou vejce.

     

    Nasadím si náušnice,

    ze dvou párů červených třešní

    a na nehty přilepím okvětní lístek jiřiny.

    Existuje ulice a v ní

    chlapci, kteří mě stále milovali

    se stejně scuchanými vlasy a úzkými krky a tenkýma nohama,

    myslí na nevinné úsměvy děvčátka, jež jedné noci

    odvál vítr.

     

    Existuje ulice, kterou mé srdce

    ukradlo ze světa mého dětství.

     

    Cestování hmoty po časové ose

    a hmotu osy vyprahlého času oplodnit

    hmotou, vědomou si obrazu,

    vracejícího se z požitku jednoho zrcadla.

     

    A tak

    někdo umírá

    a někdo zůstává.

    Ze stružky tekoucí do příkopu ještě nikdo nevylovil perlu.

     

    Znám

    malou, smutnou vílu,

    jež bydlí v oceánu

    a na dřevěnou flétnu svého srdce

    hraje tiše, tiše.

    Malou smutnou vílu,

    jež v noci z polibku umírá,

    a za svítání se z polibku narodí.

     

     

    (s přihlédnutím k anglickému převodu Reborn od Sholeh Wolpé z perštiny přeložil Radek Hasalík)

     

    perská předloha: https://fa.wikisource.org/wiki/دیگر_تولدی/دیگر_تولدی

     

    anglický převod Reborn od Sholeh Wolpé: https://www.worldliteraturetoday.org/2015/march/reborn-forugh-farrokhzad

    Share on Facebook
    Share on Twitter
    Please reload

    Podobné aktuality

    Vzpomínka Jany Červenkové Jak jsme rozmrazovali PEN klub

    December 3, 2019

    Hermína Franková: Když napíšu stránku, tak si blahopřeji

    November 7, 2019

    In February 2020, CZECH PEN CENTRE will hold several events to commemorate 95 years of its existence.

    December 5, 2019

    1/10
    Please reload

    Nejnovější

    In February 2020, CZECH PEN CENTRE will hold several events to commemorate 95 years of its existence.

    December 5, 2019

    Vzpomínka Jany Červenkové Jak jsme rozmrazovali PEN klub

    December 3, 2019

    Each year, the Czech Center of the International PEN Club commemorates the International Day of Imprisoned Writers

    November 28, 2019

    Ivan Wernisch: DALEKO DO NIČEHO

    November 28, 2019

    Uvedení knihy Meziválečná česká a slovenská žurnalistika 1918 - 1938

    November 26, 2019

    Ocenění básnických miniatur Vladimíra Křivánka

    November 15, 2019

    U Černého vola představili audioknihu Souhvězdí Gulag s povídkami Karla Pecky

    November 13, 2019

    Jiří P. Kříž: Tajemné příběhy z prokletých zemí

    November 7, 2019

    Tiché roky jsou Knihou roku

    November 7, 2019

    Hermína Franková: Když napíšu stránku, tak si blahopřeji

    November 7, 2019

    Please reload

    • Facebook Classic
    • Twitter Classic
    • Google Classic