Forúgh Farrochzád: Noční hlas (Sedájí dar šab)

Forúgh Farrochzád

Noční hlas (Sedájí dar šab)

Půlnoční tichou předsíní se rozléhal dupot. Mé srdce se jako srdce jarních květin plnilo chvějivou rosou jistoty. Řekla jsem si, to je on, vrátil se. Rozhlédla jsem se a ve ztřeštěném zrcadle jsem na sebe odhodlaně pohlédla. Ó, mé rty rozechvělé láskou zamlžily tvář v zrcadle, ó, snad hleděla na přelud. Vlasy mám zpustlé a rty suché, nahé rameno v noční košili. Avšak ve tmě tiché předsíně každý kolemjdoucí rázem zrychlil. Náhle jsem nemohla popadnout dech. Jako by duch vánku, vida z okna můj žal, polil mé rozcuchané vlasy palčivou vůní akácií. Nedočkavě jsem vyběhla ke dveřím. Dupot, v mé hrudi zatím ozvěna rákosu, v hrudi poušť, avšak ve tmě tiché předsíně dupot, proklouzl a zmizel. Vítr smutně zakvílel.

Z perštiny přeložil Radek Hasalík, perská předloha: http://www.ganjnama.com/…tml