Jiří Kratochvil: Anatomie voleb

Jiří Kratochvil

Jak známo, základy svobodné demokratické společnosti spočívají na všeobecném, rovném a přímém volebním právu. Takže kde je to čertovo kopýtko, občas vzbuzující nedůvěru nad výsledky voleb? Je snad v tom, že váha volebního lístku nějakého hospodského povaleče je tatáž jako váha lístku strojního inženýra nebo univerzitního profesora? Jenže to je právě ta nedotknutelnost principu volební rovnosti, s tím nelze hnout, protože rozklad demokratické společnosti může začít právě znevážením volební rovnosti.

Jak v devadesátých letech připomenul politik Miloš Zeman, odvolávaje se na psychiatra Cyrila Höschla, tak polovina občanů v každé populaci je rozumově podprůměrná a z toho třetina na různý způsob dementní. A právě tito voliči jsou pak snadněji manipulovatelní,

a zrovna tady je zakopán pes, jak předvedl například Hitler v ještě svobodných volbách

v roce 1933. Tam samozřejmě sehrála svou roli taky hospodářská krize, ve Výmarské republice zvlášť hrozivá, ale řekl bych, že velice obratná manipulace s manipulovatelnými tam byla rozhodující. To bohužel platí pro každou populaci i v demokratických společenstvích. Pro obratného politického manipulátora mohou být voliči snadno zneužitelní. Pak jsou výsledky voleb nikoli obrazem společenského vědomí, nýbrž už jen věcí manipulátorské obratnosti. A potom bohužel platí, že pokud jedna politická strana má nějaké skrupule či dokonce morální zábrany manipulovat své občany, může se jít vycpat

a výsledky voleb ji smetou ze scény. Takže z tohoto pohledu jsou volby jenom střetem manipulátorů. Ale to je past, před níž nás nic neochrání, protože zmanipulovatelní voliči jsou zrovna tak rovni a oprávněni jako ti, na něž manipulátoři nedosáhnou.

Ale řekl bych, že je zde jedna možnost, která sice vůbec nic nezmění, ale aspoň fungování pasti přibrzdí. Spisovatel Graham Greene se přiznal, že jedním z důvodů, proč píše, je, že tím vhazuje malé kamínky do utkvělého fungování společenských a politických mechanismů. Jenže co by mohlo být tím malým kamínkem v případě manipulovatelnosti voleb?

Jsem přesvědčen, že kdybychom se vzdali anonymity voleb, kdyby platilo: volím s čistým svědomím a nestydím se za svůj hlas, za svou volbu, a nebojím se ji vyslovit, tak tím by se přibrzdil mechanismus volebních manipulací. Vždyť právě v čase anonymního křiku na sociálních sítích a nebezpečí tajných proruských manipulací je na místě volba s otevřeným hledím. Volby patří k tomu nejdůležitějšímu v politickém životě všech občanů, takže by neměli volit skrytí za bukem tajných voleb, ale volit by měli svobodní a hrdí voliči, kteří se nebojí představit své přesvědčení i před těmi, kterým tak nebudou po chuti. Myslím, že by odpadli voliči, kteří se bojí přiznat, koho volí, všichni ti anonymní voliči v čase, kdy anonymita je bohužel všeobecným trendem.