Jiří P. Kříž: HRNEČKU, DOST!

Lidi milí,

velice rád, a k zamyšlení každého z nás, posílám dál poselství, které také mně v úterý 8. září poslal Jiří Lobkowicz, zakladatel Renesance 21. Ztotožňuji se s ním bez výhrad.

PROHLÁŠENÍ RENESANCE 21DOST.

ODPOVĚDNOST NELZE DÁL ODKLÁDAT.

Naše země nestojí před obyčejným politickým sporem. Stojí před otázkou, jaké nároky ještě klademe na ty, kterým jsme svěřili správu státu.Demokracie není pouze vláda většiny. Je to také odpovědnost, sebeomezení a úcta k pravidlům. Je to vědomí, že veřejná funkce není osobním privilegiem, a že moc byla politikům pouze dočasně svěřena občany.V posledních měsících se tyto hranice začaly nebezpečně rozostřovat.Vláda slibovala odpovědné hospodaření. Předkládá však rozpočet s mimořádně vysokým schodkem a žádá občany, aby jí věřili, aniž jim nabízí přesvědčivý plán návratu k udržitelným veřejným financím.Česká republika potřebuje investovat. Potřebuje moderní infrastrukturu, bezpečnou energetiku, silnou obranu, kvalitní školství a fungující zdravotnictví. Investice do budoucnosti se však nesmějí stát zástěrkou pro dluh, jehož skutečnou cenu ponesou naši potomci.Pochybnosti vyvolává také přetrvávající propojení politické moci s ekonomickými zájmy spojenými s předsedou vlády. Občané mají právo vědět, že zákony, dotace, veřejné zakázky a pravidla hospodářské soutěže vznikají výhradně ve veřejném zájmu.V této věci nesmí existovat prostor pro nejasnosti.Předseda vlády musí být schopen nade vší pochybnost prokázat, že stát neslouží jeho soukromým zájmům. Andrej Babiš tyto pochybnosti nerozptýlil. Svým jednáním je dále prohlubuje.Stejně znepokojivý je způsob, jakým vláda reaguje na kontrolu své moci. Novináři, odborníci, opozice ani občané nejsou nepřátelé státu.

Otázka není útok.

Kritika není zrada.

A nesouhlas není důvodem k ponižování člověka, který jej vyslovil.Demokratická moc musí umět naslouchat také těm, kteří jí odporují. Musí odpovídat argumenty, nikoli urážkami. Musí skládat účty, nikoli hledat nepřátele.Nejde už o jeden rozpočet, jeden zákon ani jeden nepřijatelný výrok. Jde o celkový způsob vládnutí. O postupné stírání hranice mezi státem, politickým hnutím a soukromým ekonomickým zájmem. O oslabování důvěry, bez níž žádná demokratická instituce nemůže dlouhodobě obstát.Česká republika není majetkem svého premiéra. Parlament není kulisa. Státní rozpočet není reklamní brožura. Zákony nesmějí být nástrojem soukromého prospěchu.A důvěru občanů nelze nahradit větou:

„Musíte mi věřit.“Důvěra se nevynucuje. Důvěra se zasluhuje.Jsme přesvědčeni, že Andrej Babiš ztratil morální a politickou důvěru nezbytnou k tomu, aby nadále stál v čele vlády České republiky.Vyzýváme jej proto, aby převzal osobní odpovědnost a odstoupil z funkce předsedy vlády.Nečiníme tak ve prospěch žádné politické strany. Nejde nám o návrat k minulosti ani o výměnu jedné stranické garnitury za druhou. Jde nám o budoucnost republiky a o zachování pravidel, která musí platit pro každého bez ohledu na jeho majetek, moc nebo volební výsledek.Česká politika potřebuje změnu. Ne další kolo vzájemných urážek, ale návrat k odpovědnosti, pravdě a službě zemi.Nastal čas říci klidně, ale jednoznačně:Dost.Renesance 21

BILANCE

SMUTNÁ DOUŠKA

Pokolení mých dědů ukončilo v odkazu nepoddajných, občas i moudrých předků nadvládu rakouského rodu, a s podporou zámořské mocnosti a domácího odboje vytvořilo r. 1918 Československou republiku, která se za dvacet let trvání dokázala zařadit mezi deset hospodářsky nejvyspělejších států světa, a zůstat v Evropě jednou z mála demokracií.

Generace mých rodičů ztratila svobodu i demokracii r. 1938

dohodou Francie, Itálie, Německa a Velké Británie v Mnichově,

a pak na čtvrt století uchvácením Československa nejprve Hitlerem a jeho třetí říší,

a potom rozhodnutím vítězných velmocí – Velká Británie, USA, SSSR a Francie – věnovat střední a jihovýchodní Evropu Stalinovi.

Moje generace ztratila dalších dvacet let vlastního rozletu v srpnu 1968

s vpádem vojsk „bratrského“ Varšavského paktu a okupací armádou Brežněvova SSSR.

Étos Havlova listopadového sametu 1989

zprivatizovali Klausovi a Zemanovi narychlo převlečení komunisté,

a s nimi moci se chopivší veksláci, tuneláři, kariéristé, korytáři, kmotři, lobbisté a mafiáni.

Ti nejdrzejší, nejpodvodnější, nejbezohlednější rozkradli stát.

Abolici jim udělil Klaus.

On se Zemanem nechali v Česku vykvést oligarchy východního typu,

z nichž Andrej Babiš dokázal nejlépe spojit moc ekonomickou a politickou.

Proměňuje Českou republiku ve svoji firmu.

Zatím bezohledně rozbíjí, destruuje stát,

a společnost dovedl na pokraj totality třetí, konečné.

Dost!

POŠLI TO DÁL, PO VĚTRU JEN…