Jiří P. Kříž: KATEŘINA TUČKOVÁ a státní cena?! - No toto!

Vážení přátelé v Aktuálně.cz!

Upozorňuji Kateřinu Tučkovou prakticky již od vydání Vyhnání Gerty Schnirch, kterou jsem kdysi za dva dny, dvě noci a půlden k tomu na jeden zápřah přečetl v Biogradu na moru, aniž jsem do moře vstoupil, že se vydala na cestu, na které Češi Čechům, natožpak Češkám, úspěchy neodpouštějí.

Už její Žítkovské bohyně zpochybnili někteří recenzenti, například v tištěném programu k dramatizaci Dodo Gombára v Městském divadle Brno, zařazením do jakéhosi „třetího proudu“ české literatury. Odmítli ho i někteří starší čeští historikové (za všechny třeba Dušan Uhlíř, autor znamenitých knih z oblasti literatury faktu), zapomínajíce, že Tučková nepíše historické práce, nýbrž beletrii. Není to „třetí proud“, co Bohyně přivedlo k vydání už ve dvaceti překladech (naposledy zatím – konečně - ve Velké Británii).

Vydáním Bílé Vody, oceněné před několika dny státní cenou za literaturu, nemohla Tučková nepodráždit navíc i vlivné církevní kruhy římskokatolického vyznání, uvyklé od listopadu 1989 novým farizejstvím, nebo dokonce vylepování trvalých martyrských nálepek pro trpící a vzdornou komunitu, nikdy nesmířenou s totalitou východoevropské provenience. To jistě platí pro nezpochybnitelné morální špičky duchovenstva, příslušníků řádů i lajků, nikoli však pro s mocí spojený „církevní establishment“ kolaborující organizacemi i perzónami, o kterých Tučková ve svém novém, mimo jiné také emancipačním románu píše, a dovádí fabulaci odvážně až k legendárnímu polskému papeži, neupírajíc přitom žádnou z jeho zásluh v zápase s komunistickými totalitami střední a východní Evropy.

Tento fakt podtrhuji i chováním českého kléru, jmenovitě kardinála Dominika Duky, v jeho současných, chválabohu jen pošetilých sporech o svobodu umělecké tvorby (známé postoje a soudní dohra /vítězná pro kumšt/ v případě uvedení polské a slovinské inscenace bosenského Chorvata, režiséra Olivera Frljiće na brněnském mezinárodním festivalu Divadelní svět 2018). Pozitivně do diskuse vlekoucí se už čtyři roky, zasáhl v roce původu mj. Tomáš Halík.

V nerozdělované společnosti bych Názor Petra Fischera publikovaný 27. října na Aktuálně.cz považoval za příspěvek do diskuse. Tím spíš, že v Přítomnosti, kterou Fischer šéfuje, otiskl můj velice pozitivní názor na Bílou Vodu v kontextu románové i dramatické tvorby spisovatelky střední generace, opravňující i její ocenění státní cenou.

Nejnověji je možné přesvědčit se o kvalitě její tvorby v inscenaci Martina Františáka ve Švandově divadle – Kabaret Winton (premiéra 22. října). Přičemž kabaretní žánr, jak je to možné pouze v divadle, kvalitu původního scénáře Tučkové ještě

o level povýšil). – Do „třetího proudu“?! 😊

Ocenění románu Bílá Voda státní cenou vyjadřuje uznání kvalit dosavadní tvorby dvaačtyřicetileté spisovatelky. Příliš mladé? - Tentýž předsudek jako v politice, ve které také místo nutné generační výměny přežívá mastodontní sentiment, avšak hlavně málo věrohodný argument, že „po nás už jen potopa“… A ona tu „s námi“ už bohužel je.

Místo dlouhého zdůvodňování posílám vám můj názor na Bílou Vodu v příloze.

Jiří P. Kříž

P.S.: Mám ve zvyku vést otevřenou diskusi, proto všem v dopise zmíněným i několika přátelům posílám tuto reakci na vědomí.

KÉŽ BY ASPOŇ NĚKTERÉ VYTRHLA Z LETARGIE A PODNÍTILA JE K POTŘEBNÉ DISKUSI.

Bílá Voda K. Tučkové.docx

Stáhnout DOCX • 27KB