Jiří P. Kříž: Kdo v Česku vybízí k rozvratu?!
Právě jsem vstřebal – za pohrdavého, a zdá se mi, že občas i poněkud jurodivého uchechtnutí řečníka – jeho projev, který se chce podobat jednou chytré Horákyni, podruhé českému králi Honzovi Dobrotivému, a potřetí třeba přísně káravému taťkovi Jožovi v pumpkách, který napomíná nezdárné synky a cérky z rodin neposlušné části poddaných v zemi, ve které se cítí být jejími „našimi lidma“ vyvoleným majitelem, a k vyhlášení úplného blahobytu potřebuje už jen nepřemýšlivou poslušnost a přitakání (in Za pět minut dvanáct, TV Nova, sobota 31 října 2026, 11:55).
Je ale těžké získat kromě poklonkujícího dvora s ministranty a poplužníky ještě někoho jiného než méně vzdělanou třetinu podaných, kteří si toho rojvodu nadělují už jen tak ze zvyku, protože nikdo jiný není zrovna k mání. V zemi, kde se i mnozí demokraté proměnili jen na ty s G uprostřed slova. Zápas s mocí vedou už jen občané. Opozice je navztekaná, ale krotká, a vidět je většinou jen v parlamentním bufetu. Ze všeho nejvíc se bojí, že je koaliční sebranka nazve aktivisty. A to je už od éry Václava Klause sprosté slovo.
Její výzbroj? Kecy. Lexikálním výběrem se stále častěji podobá Jemu.
Čím by měl být právě tento jeho proslov všem?
INU – VAROVÁNÍM.
Možná jedním z posledních možných. Představuje totiž vrcholnou demagogii, jakou někdo z politiků po listopadu 1989 vyslovil. Od A do Z dokládá, že byl veden z pozice bezskrupulózního lžipremiéra.
Jediný příklad za všechny možné:
Hned na začátku jak rozumbrada vysvětluje, co to je první čtení.
Nás, co jsme zvládli Slabikář, Moji první čítanku a Malého čtenáře Jiřího Žáčka s kouzelnými ilustracemi Heleny Zmatlíkové nepřekvapuje, že káže ostatním, jak některé zákony se v prvním čtení načítaji od 5 do 60 minut. Dokud ovšem k řečnickému pultu nenastoupí opozice! - Cudně ovšem zamlčí, nebo se mu už paměť krátí?, nepřekonatelné rekordy dnešní koalice, z níž někteří alfasamci vydrží mlátit prázdnou slámu třeba z Kuchařek Tünde Barthy sedm někdy i jedenáct hodin. Selektivní paměť se tomu říká v intelektuálních kruzích.
Babiš jak Erbenův zlatý kolovrat přede, vrtí se a točí dál již opravdu v nepokrytě goebbelsovském stylu (stokrát vyslovená lež se stává pravdou). Jeho koleda je zlá a ničemná: Opozice podle jeho partitury prý neustále vyzývá občany, aby zneužili posvátný 17. listopad k násilnostem proti vládě. V ohrožení jsou výlohy v Pařížské. Hořící auta po celé Praze napodobí nebohou Paříž, jak řekl ještě kdesi jinde. Srozumitelně a výstražně. Vidím to tak, že Babiš už – levá, pravá – pokročil od populismu omračujícího v „době pitomců“ (podle Alexandra Mitrofanova) pouze její oběti – k rozhraní autoritářství a obyčejné totality.
To on přece svými proroctvími, co kolem 17. listopadu možná pravděpodobně bude, vyzývá – k velkému pogromu na demokracii, a kudy sedí nebo stojí, má ty nejhloupější z nás k násilnostem, rozvratu a destrukci, aby už konečně mohli nastoupit správci kdysi oblíbených vodních děl, a o čtyřicet let později aby se policejní jednotky mohly pochlubit, že už mají dostatečnou zásobu slzného plynu i dočasně ohlušujících a oslepujících petard.
Abychom aspoň v něčem nedohnali Evropu! - Ve skutečnosti se ale jedná o nostalgii za časy, kdy po domluvách a na přání maminky Andrejko vstoupil do KSČ, kdy podobně jako jeho ministr kultury za normalizace strádal coby agent, když se jako Faust krví upsal Mefistovi z ŠtB. Kdo trpěl za Husáka víc než oni dva, dneska zaslouženě u moci?! Desetitisíce výhrůžných dopisů házejí zaprodanci, rozvraceči, a „všetko, čo je odpadlé“ jemu, rodině a jeho poslancům obojího pohlaví do pošty, až z toho jde děs a hrůza!
Jak nepřipomenout přízračnou inscenaci Jiřího Havelky Elity (2017) v odvážném Slovenském národním divadle, o polistopadovém zmrtvýchvstávání, a o nové cestě orgánů StB, ŠtB a dalších komunistických „elit“ vzhůru. Babiše tehdy hrál Richard Stranke. V Česku představilo ten bravurní bratislavský kousek ND Praha, a ve scénickém čtení Západočeské divadlo Cheb. Inscenovat si ho trouflo jen budějické Jihočeské divadlo (režie Martina Schleglová, 2018). „Politika Andreje“ vymodeloval na soutoku Vltavy a Malše Tomáš Kobr.
To mu pořád máme záchvaty kňourala v masce dobromila věřit?!
Vzpomenete si na nějakou demonstraci proti Klausovi, proti Zemanovi nebo teď proti Babišově vládě politické lůzy a hrůzy, zejména ty svolávané volným občanským sdružením bez dotací a bez politických ambicí – Milionem chvilek pro demokracii – na Staroměstské, Václavské náměstí či dokonce na Letenskou pláň, které by byly jiné než pokojné, a jen slovem a písní s papaláši zápasící? A nebylo snad stejně spořádané a klidné zatím poslední vystoupení na obranu veřejnoprávních médií 3. listopadu v Praze, Brně, Ostravě i jinde, pořádané Iniciativou Veřejnoprávně, zaměstnanci České televize, Českého rozhlasu, studenty Univerzity Karlovy, Vysoké školy ekonomické, DAMU, a podporované divadly a jinými kulturnimi institucemi napříč Českem?!
To Babiš soustavně vyzývá k zvratu a rozvratu. Skutečné „poučení z krizového vývoje“ už známe z historie: K výlohám Aeroflotu na Václaváku vyskládaly bezpečnostní složky státu po vítězství 2 : 0 a před tím druhým - 4 : 3 ČSSR versus CCCP v hokeji na mistrovství světa r. 1969 - hromady dlažebních kostek. A fotografie ze zavřené dlaně vztyčeného ukazováčku a prostředníčku nad hlavami demonstrantů – pověstnou V (viktorku) vykládaly pozdější estébácké příručky jako pokyn rozvratných živlů, že „za dvě minuty začne útok“. Věřte – nevěřte, ale i TO bylo u moci.
Nevzdělaným a zapomnětlivým!
K vyhlašování ještě větších svinstev nastrkuje premiér nácka Okamuru nebo psychopata Rajchla. Ejhle, jak pravé české vlastenectví nám v Česku předvádějí Slovák (přesněji Tóth a Maďarón), Japonec – a Turek. (Ještě mu neodebrali řidičský průkaz?! Představte si na jeho místě sebe, jeho milí zvoliči. Už byste neřídili.) Nikdo z nich nemá o české historii žádnou vědomost. A tak šermují jen Orbánem, Ficem, Kaczyńským či Trumpem. Putinem zatím jen někteří, a přece jen raději mlčky.
Ten rozhovor, jestli jste ho viděli a slyšeli, je věrnou Babišovou představou, kam nasměrovat média veřejné služby. Vede zlostně dobrácký monolog, mele si svou, páté přes deváté, moderátorku TV Nova Báru Divišovou takřka nepustí ke slovu, a ta se marně snaží přerušit jeho půlhodinový slovní výron ve snaze cosi taky říci. Srší nadřazenou přehlíživostí a sebechlubným jástvím.A to ještě pořád není tak zlé jako představy Okamury či Macinky, kteří by ze všeho nejraději do omrzení přednášeli jen NEprogramy svých podnikatelských projektů stran a hnutí. Hlavní cíl toho roje: všechno rozvrátit, nahrabat si, proto držet partu, a když už jednou nebude zbytí – všechno odhajlovat.
Proboha zabraňme další destrukci státu v jejich režii! Ať předloží lékařské osvědčení, že ještě mají všech pět pohromadě, a jsou schopni i jiné komunikace než mlaskavého pohýkávání mezi sebou. - Vím, naivní myšlenka v čase, kdy i vlád nad největšími mocnostmi světa zmocnili se nenávistná individua a lidé stále méně svéprávní – pěkně kolem světa od Putina přes Trumpa až po Tin-pchinga.
Je to pořád jen naivní představa, aby se svět bez nich domluvil na spolupráci bez bombardování, bez válek, bez teroru, bez genocid, a aby se jednou pro vždy zbavil jejich zbytnělých eg?! Ne popravami. Jen neodvolatelným odstavením do zaslouženého důchodu! S velikanánskou penzí, kterou si jistě zaslouží.
Stačilo by! Vím, nebylo by to demokratické. A tak jen přihlížejme, jak oni ten systém rozkládají.
Komentáře