Martin Patřičný: Kultura a umění

Kultura a umění

Vůbec to není totéž. Tyhle dva pojmy si pořád pleteme. Řeknu to jednoduše, aby mi každý rozuměl: Kulturu je potřeba vždycky a za všech okolností podporovat, platit! (ale také kontrolovat výdaje). Umění ať si každý dělá za svoje.

Co je kultura? Tak, jak tu na světě v jednotlivých státech žijeme, žijeme společně. Žijeme ve společnosti. A kultura pomáhá tuto společnost vytvářet, udržovat a také zlepšovat. Proto není jen důležitá, ale je nezbytná. Kultura je státotvorná.

Co je kultura? Třeba městské muzeum v Kralupech, které pořádá koncerty, výstavy, přednášky a setkání. Kromě toho pomáhá lidem v základních otázkách a snaží se odpovědět na to, kdo jsme, odkud přicházíme a kam jdeme. Muzea jsou naše lidské kořeny.

Kulturou je také třeba den na zámku Kačina. Den plný  prohlídek, divadla, kolovrátků a stánků řemesel. Místo, kam přijde rodina s dětmi, kde se potká s jinými rodinami i se samotáři. Kde hraje živá hudba i děti tu hrajou, kde se mládež strašidelně převléká za strašidla a kde se strašidel nebojí jen ti nejstatečnější tatínkové.

Kultura je síť. Skutečná síť knihoven. Ale i prodejna kytar a hudebních nástrojů. Patří sem také knihkupectví. Tohle všechno je kultura. A ještě mnohem, mnohem víc. Hodně jsem toho vynechal.

A co je umění? Všechno a nic. Nevíme. Tak to doslova a přesně je. Vezmeme-li vážně výrok skutečného znalce, pana Ernsta Gombricha, pak umění znamenalo v různých dobách různé věci. Co znamená dnes? Nikdo neví. Dnešní „znalci“ jsou spíše specialisté na trh s uměním. Radí sběratelům, co koupit, aby to byla dobrá investice. Co má cenu, co bude mít cenu, kde se cena navýší a podobně. Jsou v tom finance. Jednak móda, jednak finance.

Umění je dnes vlastně slovo, jehož obsah mu dává každý z nás. A tak každý ten obsah je jiný. Pro příklad: tam, kde v antice stavěli vítězné oblouky, tam je dnešní umění balí do plátna. Kdysi mělo umění jakýsi požadavek: aby přinášelo něco nového, něco zvláštního, něco jediného a jedinečného. Jenže ani to už dnes prý neplatí. Nikdo neví, co je dnes umění. Kdokoli může cokoli. Pro kulturu má smysl takové, které umožní, aby za ním mohli jít i nestudovaní lidé a zkoušeli v něm najít smysl.

Ještě jednou – kultura je státotvorná, spojuje lidi a drží společnost. Umění tohle dělat nemusí a některé dělá i pravý opak – pokud si ho někdo vůbec všimne.

Další texty Martina Patřičného si můžete přečíst na www.patricny.com

Autor vás také zve na svou výstavu Letokruhy života v Městské knihovně na Mariánském náměstí v Praze, která končí 30.7. 2026. Více na pozvánce nebo na: https://www.patricny.com/nova-a-zvlastni-vystava-mestska-knihovna-marianske-namesti-praha-13-5-30-7-2026/