Osudy Čechů ve světě: Eugenie Trützschler von Falkenstein píše v penzi romány a pomáhá studentům
- Dana Mojzisova
- 30. 6. 2023
- Minut čtení: 2
Aktualizováno: 2. 7. 2023
Eugenie Trützschler von Falkenstein je politoložka, historička a spisovatelka českého původu. Věnuje se česko-německým vztahům, problematice střední Evropy, uprchlíků, rovnoprávnosti žen, politické kultuře a roli regionů ve sjednocené Evropě.
Sama se například podílela na vzniku euroregionu Egrensis na pomezí severních Čech a Franků a Falcka v Německu. Je také členkou Mezinárodního PEN klubu a za zásluhy o posilování česko-německých vztahů v roce 2020 obdržela prestižní cenu Stavitel mostů v bavorském Schönsee. Zde je její příběh: „Narodila jsem se 8. července 1950 v Praze. Tehdy pracoval můj otec, bývalý diplomat, již přes rok jako pomocný dělník v továrně. Moje matka, někdejší asistentka na fakultě dějin umění, se musela živit jako dělnice. Otec si moc přál syna, tak jsem jako dítě musela nosit krátké kalhoty a na hraní jsem měla jen autíčka. Ale i tak jsem se začala věnovat baletu, který mě moc bavil. Po základní škole jsem nastoupila na zdravotnickou školu. Manželství rodičů se mezitím rozpadlo. V lednu 1967 jsme s matkou odcestovaly na týdenní pobyt do zahraničí. V Mnichově požádala pro nás obě o politický azyl. Skoro rok a půl za ní pak docházeli američtí agenti a vyslýchali ji. Protože jsme měly možnost bydlet u známých, nemusely jsme jít do Zirndorfu, kde se nacházel centrální tábor pro uprchlíky. Nevýhoda spočívala v tom, že jsme se od prvního dne v Mnichově musely samy vydělávat. Matka si našla místo prodavačky v květinářství a já jsem hlídala tři syny manželského páru, lékařů. S nimi jsem se naštěstí naučila velmi rychle německy. Prakticky vše, co jsme potřebovaly, nám darovali úplně cizí lidé. V říjnu 1967 jsem byla přijata do zdravotní školy, dokonce mi byl ze školy v Praze uznán jeden ročník, takže jsem mohla jít hned do druhého."
Martin Nekola

Eugenie Trützschler von Falkenstein při předávání ceny Stavitel mostů v Bavorsku
FOTO: archiv M. Nekoly




Komentáře