Petr Janyška: Francie má nového premiéra Sébastiena Lecornu

V pondělí padl francouzský premiér François Bayrou a jeho vláda. Prezident Macron reagoval tak, že hned včera jmenoval nového premiéra Sebastiena Lecornu a tím všechny zaskočil. Novému předsedovi vlády je teprve 39 let, celý život ale strávil v politice a byl ve všech vládách od Macronova nástupu v r. 2017, posledně jako ministr obrany. Mentálně je člověkem pravice a patří k Macronově nejužšímu okruhu. Umí se prý s každým dohodnout a to je v dnešní situaci pro prezidenta klíčové. 

Jeho jmenováním ale nejistota ve Francii nekončí a nekončí ani pravděpodobnost sociálních nepokojů. Lecornu má za úkol konzultovat nejdřív se všemi stranami a snažit se vytvořit nějakou kompromisní vládu, kterou ještě nemá. Což je v dnešní Francii sisyfovský úkol a v podstatě kvadratura kruhu.

Jeho předchůdce Bayrou skončil kromě své nešikovnosti proto, že neměl za sebou v parlamentu většinu, žádná strana ji tam ale nemá. A on musel lavírovat a dělat ústupky kolem každého návrhu zákona. Jeho osud proto visel už od prvních dnů na vlásku. V podobné situaci bude i jeho nástupce Lecornu.

Za celou tou nestabilizací jsou předčasné volby, které před rokem nešťastně vypsal prezident Macron. Jejich výsledek tehdy způsobil něco, co Francie od de Gaullových časů nezažila, totiž že volby nevygenerovaly parlamentní většinu. Vyšly z nich naopak tři víceméně stejně silné tábory: Macronův střed, levicová koalice, v níž má hlavní slovo radikální Jean-Luc Mélenchon, a krajní pravice Marine Le Penové. A žádná z těchto sil není ochotna vůči druhým ke kompromisu, naopak každá chce vládnout. Desetiletí většinových vlád odnaučilo francouzské politiky kultuře ústupků, nevědí, co to je koaliční jednání.

Obtížné kompromisy

Navíc Le Penová i Mélenchon osobně nenávidí prezidenta Macrona, prohráli s ním dvoje prezidentské volby a oba dělají vše pro to, aby uspíšili jeho konec a jeden z nich mohl vykročit do prezidentského paláce. Od loňských voleb se všemožně snaží, aby vlády, které jmenoval Macron, neměly šanci. Navíc prezident je dnes velmi nepopulární, důvěřuje mu jen 15% Francouzů.

Jmenováním Lecornua Macron signalizuje, že chce mít vládu pod palcem a že zkouší, zda by se politici jeho středu mohli dohodnout s umírněnu levicí, což jsou socialisté, a s klasickou pravicí republikáni. První reakcí socialistů na jmenování Lecornua ale je, že Macron „riskuje legitimní sociální hněv“ a žádný socialista do jeho projektu nepůjde, a pro zelené je jmenování „provokací“.

Dnes se jakási dohoda napříč neextrémními stranami jeví jako nemožná, možná ale, že po pádech dvou premiérů za poslední rok někteří své představy přehodnotí.

Prezidentův krok určitě nebude po chuti ani krajní pravici Le Penové, ani radikální levici Mélenchona a budou se dál snažit zemi každá svým způsobem destabilizovat. Budou dál volat po předčasných volbách a po prezidentově demisi, kterou ten odmítl.

To vše v situaci, kdy dnes chce část Francouzů tzv. zablokovat zemi. Za tou spontánní akcí není žádný oficiální organizátor, lidé se svolávají na sítích, především přes Telegram, takže není jasné, jaká bude dnes večer bilance. Přidaly se některé odbory a radikální levice, lze čekat různé nepokoje a násilnosti.