Petr Janyška: Francouzská krajní pravice se distancuje od Trumpa – chce vyhrát volby

Po šokujícím požadavku Donalda Trumpa získat jakýmkoli způsobem Grónsko bylo mezi nacionalistou pravicí Evropy ticho. Tyto strany vesměs vítaly Trumpovo zvolení, jejich politici se cítili na nejvyšší míru polichoceni, pokud mohli být přítomni jeho inaugurace, konvenovalo jim jeho Udělat Ameriku zase velkou. Ale co teď? Chtít zabrat násilím nějakou zemi je už příliš silná káva.

O to překvapivější byla reakce Jordana Bardelly, mladého předsedy francouzské nacionalistické strany Národní sdružení. Prohlásil, že Trump se chová vůči Grónsku a Dánsku jako by ta země byla jeho „vazalem“, že „ustoupit mu by znamenalo vážný precedens“. Zároveň žádal Evropskou unii, aby „ihned zavedla proti USA odvetná opatření cílená na americké služby a vývoz do Evropy“ a že Evropa „nesmí zůstat zticha“. Pro nás je zajímavé, že Bardella je zároveň v Evropském parlamentu předsedou klubu Patrioté pro Evropu, kam patří i ANO.

Přitom Národní sdružení mělo pro Trumpa v minulosti jen obdiv. Jeho druhé zvolení vítali a ještě poté, co Trump veřejně ponížil prezidenta Zelenského, na něm neviděli nic špatného. Bardella jel dokonce loni do Washingtonu na výroční konferenci krajně konzervativního sdružení CPAC. Teprve když tam bývalý Trumpův poradce Steve Bannon zvedl ruku k nacistickému pozdravu, ozval se v něm zdravý reflex a odešel, aby se s ním neocitl na fotce.

Velký obrat

Odkud teď ten náhlý obrat ve vnímání Trumpa? Za rok se budou ve Francii konat prezidentské volby a nacionalistická krajní pravice by je chtěla vyhrát. Buď v osobě Marine Le Penové, dlouholeté předsedkyně strany, nebo, pokud jí odvolací soud nezruší zákaz volitelnosti, k němuž byla odsouzena, tak v osobě Bardelly. Byl by to pro Francii i pro celou Evropu šok, krajní pravice v prezidentském paláci poprvé od války.

K vítězství ovšem nemohou stačit hlasy skalních stoupenců Národního sdružení, potřebovali by širší voličstvo. Proto ten obrat ve způsobu, jakým se Bardella snaží jevit pro veřejnost. Francouzům leze Trump už dlouho na nervy. Od chvíle útoku jeho příznivců na Kapitol, tedy parlament, před šesti lety, kdy tvrdil, že vyhrál volby, po výzvu, aby se Kanada připojila k USA a především teď po nehorázný požadavek na Grónsko.

Mít šanci na volební vítězství znamená dnes ve Francii distancovat se od Trumpa. A zároveň mluvit o potřebě silné, jednotné Evropy. Tohle je už dlouho typické pro francouzské myšlení, teď ale po Trumpových úletech zvlášť.

Takže jsme najednou svědky toho, že francouzská nacionalistická strana, která léta okopávala Brusel dnes volá po silné Evropě a po protiamerických opatřeních. Jsou to samozřejmě předvolební prohlášení, která mohou rychle vyvanout. Nicméně nejen to. Marine Le Penová už léta dělá vše pro to, aby vyhrála volby, chce veřejné uznání. Proto pracovala na zcivilizování své strany, na tom, aby se ta stala přijatelnou pro část veřejnosti a zařadila se mezi hlavní proud. Už nechce zrušit euro, nechce vystupovat z Evropské unie, jen ji prý zevnitř změnit. Je to všechno hodně jen na oko, ale zároveň v tom je jistý posun vůči minulosti.

A vztah k Trumpovi je ukázkou toho, že nacionalismy na sebe nakonec vždycky narazí, protože každý z nich je zahleděný jen sám do sebe a ostatní nevnímá.