Petr Janyška: Macron chce vyslat po uzavření míru na Ukrajinu francouzské jednotky

V hledání evropské odpovědi na ruskou invazi proti Ukrajině ve chvíli, kdy neexistuje jednoznačná americká vůle, hrají nejvýraznější roli tři státy: Francie, Velká Británie a Německo, Česká muniční iniciativa je jednou z mála čestných výjimek, kdy přišla s originálním nápadem menší země a tím si získala uznání ostatních. Podobně jako výraz „koalice ochotných“, který zformuloval prezident Pavel 1.3. loňského roku a který dnes používá celý svět.

Myšlenkovým a politickým hybatelem snah, jak zastavit válku na Ukrajině, je v mnoha případech Francie, tedy její prezident Emmanuel Macron. Ten už léta mluví o potřebě evropské strategické autonomie, jako by předvídal, že americký deštník tu nemusí být věčně. Tvrdí, že Putinovo Rusko je nebezpečím pro celou Evropu a že Putin za posledních patnáct let porušil všechny mírové dohody, které podepsal. 

Minulé úterý Macron svolal už po několikáté, za spolupředsednictví Velké Británie a Německa, do Paříže schůzku koalice ochotných, tentokrát dokonce sedmatřiceti států včetně Američanů, aby dohodli scénář pro chvíli, kdy bude uzavřen mír. Jaké záruky poskytnout Ukrajině, aby ji Rusko za pár měsíců či let znovu nenapadlo. Tedy žádná prázdná slova, jak se obával český premiér, ale konkrétní přehled toho, co je kdo ochoten vložit do společného balíku. Což byl vůči minulosti ohromný pokrok.

Mnohonárodní síly včetně několika tisíc Francouzů

Na té schůzce zazněla od Macrona velmi důležitá slova: totiž že Francie je ochotna vyslat do uvažovaných mnohonárodních sil na udržení míru „několik tisíc vojáků“. Obdobně to vidí i Velká Británie a obě země v Paříži podepsaly spolu se Zelenským deklaraci o vytvoření mnohonárodních sil. Jejich generální štáb bude prozatím v Paříži. Ty jednotky by neměly být nasazeny přímo na hranici s Ruskem, tu by měla hlídat ukrajinská armáda, ale byly by umístěny v jisté vzdálenosti od hranice a měly by jako odstrašující síla kontrolovat a zaručovat dodržování příměří. Američané tam své jednotky nevyšlou, celou akci by ale zastřešovali.

Toto francouzsko-britské rozhodnutí je odvážným krokem v zajištění míru a otevírá dveře dalším státům, aby se připojily. Některé už teď ovšem vyslání svých vojáků odmítly, ústy premiéra Babiše i Česká republika.

Na té schůzce bylo klíčové, že se tam shodli Evropané s Američany na konkrétním scénáři, přičemž zodpovědnost za Ukrajinu bude ležet na starém kontinentu. Aby scénář ovšem mohl začít fungovat, musel by Putin přistoupit na příměří a zatím to nevypadá, že by o něčem takovém uvažoval. K tomu ho může zjevně přinutit jen jeden člověk, Donald Trump. 

Druhou velkou neznámou je domácí situace ve Francii. Macron na jaře příštího roku končí a pokud by byla hlavou státu zvolena Marine Le Penová nebo mladý šéf její nacionalistické strany Jordan Bardella, není vůbec jisté, jak by se k podpoře Ukrajiny a k vyslání vojáků postavili. Nevyjadřují se tak výrazně protiukrajinsky jako jejich čeští kolegové z SPD a ruskou invazi několikrát odsoudili, zároveň ale v minulosti měli velmi dobré vztahy s Putinem a jeho způsob vládnutí jim není cizí. 

Takže shrnuto a podtrženo: Macron je dnes konzistentní a ukazuje ostatním v Evropě směr, jeho čas se ale krátí a není jisté, co přijde po něm. A navíc je na domácí scéně velmi oslaben.