Petr Janyška: Macron uznal Stát Palestina

Francouzský prezident Emmanuel Macron prohlásil v pondělí v newyorském sídle OSN, že Francie uznává palestinský stát a nabídl mírový plán. Krátce předtím Palestinu uznaly také Velká Británie, Kanada, Austrálie, Portugalsko. Soudě dle francouzských médií se Macron k tomuto kroku dlouho propracovával a konzultoval. Dlouho byl výrazně proizraelský.

Ale po pogromistickém útoku Hamásu na izraelské obyvatelstvo před dvěma lety, jeho vražděním a únosy rukojmí, i následném bombardování Gazy izraelskou armádou, které s sebou nese obrázky ruin, mrtvých a zoufalství prchajících Palestinců, cítil, že situace se stává neúnosnou.

A jediným řešením, jak ten kolotoč násilí a zabíjení zastavit, jsou podle něj dva státy existující vedle sebe: Izrael a Palestina. V tom jde ve stopách tradice francouzské diplomacie, která na Blízkém východě vždy prosazovala koexistenci dvou států. Navazuje také na rezoluci OSN z roku 1947 o ustavení dvou států.

Jediné řešení míru...?

Ve svém projevu v OSN Macron věnoval hodně prostoru ujištění Izraeli, že uznání Palestiny není nikterak namířeno proti němu, naopak, že to je řešení, které jediné mu může přinést mír. A že teď je možná poslední příležitost, jak toho míru dosáhnout, jinak může celý region zachvátit požár.

Uznání Palestiny je prý také porážkou Hamásu a všech, kdo si přejí zničení Izraele. A vyzval arabské a muslimské státy, které tak dosud neučinily, aby Izrael uznaly.

Macron vázal uznání Palestiny na řadu kroků. Proto šéf Palestinské samosprávy Mahmúd Abbás ihned ujišťoval, že Palestina bude demilitarizovaný stát, že Hamás v něm nebude hrát žádnou roli, že bude odzbrojený. Že se do dvou let samospráva zreformuje, a že po vyhlášení příměří že se budou konat v Palestině volby. Zní to hezky, ale ví se, že ten starý muž už nemá žádnou autoritu.

Může to něco změnit?

Macron měl ve svém projevu spoustu krásných slov. Uvidí se, nakolik budou s to změnit realitu. Palestinu uznávají dvě třetiny států světa, na situaci v terénu to ale nemělo dosud žádný dopad.

To, že to teď udělaly už tři země G7 – tedy nejsilnější západní ekonomiky:  Velká Británie, Kanada a Francie –, má samozřejmě svůj význam. Právě tak jako stále početnější demonstrace obyvatel západní Evropy. 

Ovšem Donald Trump, jediný politik, na jehož hlas slyší izraelský premiér, Macronův nápad odmítl, prý to jen povzbudí Hamás. A v Izraeli ho odmítla nejen Netanjahuova vláda, ale i opozice. S dvoustátním řešením tam dnes prakticky nikdo nesouhlasí.

Podle izraelského premiéra je Macronův plán „odměnou terorismu“, na západ od Jordánu prý „nikdy žádný palestinský stát nebude“ a Izrael tam bude dál zakládat osady. Dokonce Francii pohrozil odvetou.

Přes veškerou kritiku je dnes ale Macronova iniciativa jedinou, která nabízí Izraelcům a Palestincům perspektivu života v míru. Nese v sobě hodně rizika a padá na ni kritika i ve Francii, která říká, že nejdřív by mělo přijít příměří a propuštění rukojmí a teprve potom úvahy o uznání státu. Který dnes notabene nemá ani vládu a nekontroluje své území. 

Macronův krok rozhodně zhorší vztahy s vládou v Tel Avivu. Nelze mu však upřít snahu pohnout s dějinami, nabídnout novou dynamiku v konfliktu, o němž si mnozí myslí, že je neřešitelný a který se táhne po desetiletí a ve kterém Izrael stále žije uprostřed nepřátelského prostředí.

Autor je politický komentátor

Text je publikován se souhlasem autora.