Petr Janyška: Polský prezident odmítl financovat obranu z gigantické evropské půjčky

My Češi máme tendenci vidět Poláky ve vztahu k Rusku jako jednu homogenní skupinu, která po generace vnímá Moskvu jako velké nebezpečí. Zažili si s nimi staletou okupaci a několik válek, takže to může vypadat, že v tomhle Poláci bez ohledu na politické rozdíly drží basu. Slyšíme, že Polsko chce vybudovat největší armádu v Evropě, vidíme, že nakupuje masivně výzbroj v USA, v Jižní Koreji, že podstatně posiluje svůj zbrojní průmysl. Polská realita ale není zdaleka jednobarevná.

Prezident Karel Nawrocki nedávno odmítl podepsat zákon, který měl Polsku přinést gigantické evropské peníze na obranu země. Šlo o 43 miliard euro (v přepočtu tisíc miliard, tedy bilion Kč), jež měly jít na posílení obrany, hlavně na výrobu zbraní v Polsku. Díky nim se měla polská armáda vyšvihnout na úplně jinou úroveň než má dosud a stát se tak výrazným odstrašovacím elementem vůči imperiálním záměrům Moskvy.

Proč to prezident udělal? Z velmi nízkých důvodů. Projekt by byl velkým vítězstvím a slávou pro premiéra Donalda Tuska a to prezident nechtěl za nic na světě dopustit. Od svého zvolení loni v srpnu sleduje jedinou politiku: vést válku s vládní většinou, vetovat odhlasované zákony a připravit návrat k moci nacionalistické konzervativní pravice v podobě Kaczyńského strany Právo a spravedlnost, PiS, a ještě silněji konzervativní a otevřeně protievropské strany Konfederace.

Donald Tusk platí v rámci Evropy za člověka, který velmi výrazně bije na poplach před ruským nebezpečím. Díky své minulosti i díky váze Polska má v Evropě docela slušnou autoritu. Loni se mu podařilo v rámci polského předsednictví v Radě EU přesvědčit státy Unie, že je třeba urychleně zajistit financování společné evropské obrany. Dalo mu to spoustu přesvědčování velkých států, hlavně Německa, až prosadil tzv. projekt SAFE (Security Action for Europe).

Ten znamenal, že si Unie půjčí 150 miliard euro, které členské státy použijí na obranné účely, na nákupy uvnitř EU nebo na vlastní výrobu. Z té půjčky mělo dostat zdaleka nejvíc Polsko, téměř třetinu, 43 miliard. Polští vojáci i průmyslníci už měli do detailu spočítané, na co všechno peníze použijí, včetně posílení celé východní hranice, a stoprocentně s nimi počítali. Podle Tuska by to polské armádě umožnilo „turbo uspíšení polského zbrojního programu“. Většina těch peněz, podle něj 89 procent, by šla polským výrobcům, nikoli na nákupy do zahraničí.

Tohle všechno prezident Nawrocki škrtl, jen proto, že za tím stojí Tusk a jeho koalice a že ho nabízí Evropská unie. Argumentoval tím, že by to prý poškodilo polskou suverenitu, protože by mu do výzbroje mluvila Evropská unie, že by se Polsko příliš zadlužilo a muselo splácet nevýhodnou půjčku a ta že by nahrála především Německu. Polská nacionalistická pravice stále straší fobiemi z Německa, o Rusku mluví méně.

Místo toho prezident navrhl svůj program, který by se platil jen z domácích zdrojů, zmínil majetek Národní banky. Na to mu premiér odpověděl, že není pravda, že půjčka díky SAFE je pro Polsko nevýhodná, její úrok je 3%, zatímco od Koreje má Polsko na nákup zbraní údajně úrok 6%. Ohledně zisků Polské národní banky ho prý její šéf nedávno oficiálně informoval, že banka má ztrátu 100 miliard zlotých a v dohledné době nepočítá se ziskem, čili odtud žádné peníze nepřijdou. Většina půjčky SAFE by podle premiéra měla jít do polského obranného průmyslu, polovina do státního a polovina do soukromého. A k SAFE se přidal i Viktor Orbán a Giorgia Meloni, takže těžko mluvit o obavě ze ztráty suverenity.

Dodejme, že realita je taková, že Polsko potřebuje zbrojit velmi rychle, z vlastních zdrojů na to nemá, takže potřebuje co nejrychlejší půjčku. A 3 procenta ručená EU jsou zdá se výhodný úrok.

Pro velkou část Polska je prezidentovo veto šokem, už se ozývají vojáci, pohraničníci i policisté. Je šokem proto, že ve jménu boje s Tuskem Nawrocki zpochybnil bezpečnostní zájmy země i zájmy polského průmyslu. Přitom SAFE je podle premiéra „nejsuverénnější polský projekt“. Šéfredaktor středopravicového deníku Rzeczpospolita k tomu napsal: „Naděje na to, že se Nawrocki ukáže jako prezident všech Poláků, zhasla“.

Tusk obratem představil svůj plán B, peníze z programu SAFE pro zemi získá jiným způsobem i bez prezidentova podpisu, bude to ale obtížnější.

Premiérovi hned volala řada evropských partnerů s tím, že nerozumějí, co se v Polsku děje: polská vláda nejdřív přesvědčila sedmadvacítku o nutnosti programu, který měl posílit především její zemi, a teď ho polský prezident odmítl? Je tedy Polsko ještě hodnověrným partnerem pro jednání? Samozřejmě vědí, že šlo o polsko-polský spor, prezidentovo rozhodnutí ale kredibilitu země hodně oslabilo.