Radek Hasalík: Ohlas koncertů Vilemíny Nerudové

Román A Study in Scarlet Arthura Conana Doyla, jenž do světové literatury r. 1887 uvedl jméno Sherlocka Holmese, se dotýká českého, resp. moravského prostředí. Sherlock Holmes, ve chvílích odpočinku náruživý houslista, hodlal navštívit koncert Norman Nerudy. Norman Neruda je houslistka českého původu Viemína Nerudová, narozená v Brně 21. března 1838. V dívčím věku vystupovala pod jménem Wilhelmine Neruda a po prvním sňatku pod jménem Wilma Norman-Neruda.



Vilemína Nerudová, považovaná za zázračné dítě, hrála na housle zprvu potají. Teprve když její otec Josef Neruda poznal, že to s houslemi umí lépe než její bratr, svolil, aby se nástroji věnovala naplno. Studovala u Leopolda Jansy ve Vídni. Účinkovala od útlého věku, první úspěch, zaznamenaný i v tisku, přineslo vystoupení ve Vídni v prosinci 1846 spolu se sestrou Amálií, která Vilemínu doprovázela na klavír. V druhé polovině čtyřicátých let členové Nerudovy rodiny vystupovali ve složení: Vilemína se sestrou Marií - housle; otec Josef - viola; bratr Viktor - violoncello. Hráli mimo jiné v Brně, Olomouci, Praze, Berlíně, Lipsku, Hamburku, Amsterodamu, Bruselu, Londýně a Manchesteru. Na koncertním turné v Petrohradě r. 1852 zemřel bratr Viktor, a violoncella se ujal mladší sourozenec František. V roce 1861 Nerudovi vystupovali ve Švédsku, kde Vilemína poznala budoucího manžela, švédského skladatele a dirigenta Ludviga Normana. Manželství uzavřené r. 1864 skončilo po pěti letech rozchodem. 17. května 1869 Vilemína Nerudová účinkovala v Londýně a představila se Adagiem a Rondem Vieuxtempsova houslového koncertu č. 4. Přijetí publika i hudební kritiky bylo více než vřelé, jak dokládají recenze tohoto a dalších vystoupení v časopise Musical World. Záhy dostala další nabídky, znovu vystupovala na konci května a dvakrát v červnu. Od 8. listopadu do 13. prosince 1869 vystupovala šestkrát s orchestrem Charlese Hallé (tzv. Hallé´s Concerts). Účinkovala také s komorními tělesy nebo pořádala samostatná vystoupení. Brzy se konstituovalo komorní kvarteto ve složení: Joseph Joachim a Wilma Norman Neruda - housle; Louis Ries - viola; Alfredo Piatti - violoncello. Beethovenova Romance v F a Romance v G pro housle a orchestr v podání Vilemíny Nerudové došly takového věhlasu, že byly připomínány i v recenzích koncertů, na nichž vůbec nezazněly. Vilemína Nerudová, formálně nerozvedená, zůstala v Anglii třicet let.


Smrt Ludviga Normana r. 1885 definitivně vyvázala Wilmu Norman Nerudu z manželského svazku. Vzápětí se vrátila ke svému dívčímu jménu a vystupovala pod jménem Madame Neruda, než se r. 1888 provdala za Charlese Hallé, s jehož orchestrem již řadu let hrála. Nový sňatek přinesl cesty do vzdálených zemí. V roce 1890 a 1891 Charles Hallé a Lady Hallé podnikli dvě turné do Austrálie a v roce 1895 do jižní Afriky. Projevem neobyčejné přízně, jíž se Vilemína Nerudová těšila u královských dvorů Velké Británie a skandinávských zemí, byl palazzo Beltramini v Asolo poblíž Benátek, který v roce 1895 dostala jako dar prince z Walesu a švédské a dánské královské rodiny. O blízkosti Vilemíny Nerudové a dánské princezny Alexandry (choti prince z Walesu) hovořila Vilemína v rozhovoru s baronkou von Zedlitz pro Cassell´s Family Magazine v roce 1894 a svědčí o ní i fakt, že jakmile se po smrti královny Viktorie v lednu 1901 stala Alexandra jako choť krále Eduarda VII. anglickou královnou, jmenovala Vilemínu Nerudovou violinist to the Queen. Zprávu o tom přinesl list The Times z 23. listopadu 1901. Časopis Tatler z 11. prosince 1901 oznámil, že jmenování Lady Hallé the Queen´s violinist je zaslouženou poctou jemné a přitom silné umělkyni.


Měsíc po návratu z turné v jižní Africe zemřel v říjnu 1895 Charles Hallé. A v září 1898 zemřel v Dolomitech starší syn Vilemíny Nerudové Ludwig Norman-Neruda. Vilemína Nerudová nyní přijala dříve odmítanou nabídku turné v USA. New York Times z 9. října 1898 avízovaly celkem deset koncertů Boston Symphony Orchestra v Carnegie Hall od 9. listopadu 1898 do 23. března 1899, na nichž mezi ostatními sólisty figurovala také Lady Hallé, the eminent English violinist. Tytéž noviny téhož dne na téže stránce přinesly zprávu o úmrtí Ludwiga Norman-Nerudy. Po návratu z Ameriky se Vilemína Nerudová rozhodla ukončit koncertní dráhu a nadále se věnovala pedagogické činnosti v Berlíně, kam se r. 1900 odstěhovala. Neznamenalo to konec jejích houslových koncertů, ale ve srovnání s předchozím obdobím vystupovala příležitostně. Zemřela 15. dubna 1911 v Berlíně.

Renomé, jehož Vilemína Nerudová dosáhla za několik desetiletí koncertních vystoupení, se netýkalo jen panovnických domů. Po svém příchodu do Londýna viděl vystoupení Wilmy Norman Nerudy na jednom Halléově koncertu také Arthur Conan Doyle a zážitek reflektoval v románovém příběhu. Norman Neruda a Hallé´s Concert se objevily v A Study in Scarlet. Je jen škoda, že čtenář v českém překladu Studie v šarlatové nalezne jen koncert slavného pianisty. Nedorozumění napravila leda bilingvní anglicko-česká edice (Praha 1997), v níž je možno si předlohu i překlad porovnat. Na jednom místě v A Study in Scarlet Sherlock Holmes pravil: „We must hurry up, for I want to go to Halle´s concert to hear Norman Neruda this afternoon.“ A o několik stránek dál: „And now for lunch and then for Norman Neruda. Her attack and her bowing are splendid. What´s that little thing of Chopin´s she plays so magnificently: Tra-la-la-lira-lira-lay.“ Italská hudební pedagožka Vera Mazzotta míní, že Chopinovou skladbou v podání Norman Nerudy je Valse brillante, op. 34, no. 1, As-dur.


Wonderful attack ocenil v podání Lady Hallé u Beethovenovy Sonáty A-dur také pisatel recenze speciálního recitálu Lady Hallé a klavíristy Leonarda Borwicka, otištěné v časopise Pall Mall Gazette z 20. října 1906. Oba umělci uvedli kromě Beethovena ještě Sonátu c-moll Carla Philippa Emanuela Bacha, Schumannovu Sonátu A-moll a Schubertovu Fantasii c-moll. Nostalgicky naladěný recenzent vyjádřil rozpaky nad novou ultra-moderní generací houslistů, kteří sice brilantně ovládají techniku hraní, ale jejich výkonu chybí podstatný hudební prvek, krása. A připomněl, že hra Lady Hallé neztratila nic z grand manneur jejích starších vystoupení na populárních koncertech v londýnské St James Hall.

Techniku houslové hry Vilemíny Nerudové, ale také její repertoár přiblížil londýnský časopis Athenaeum ze 4. května 1872. „Náplň třetího vystoupení filharmonického orchestru z minulého pondělí... sestávala... z Mendelssohnova houslového koncertu v podání Madame Camilly Urso, jež hraje s větší vervou než Madame Norman-Néruda, ale v závěru ztrácí na síle.“ A 27. dubna 1872 v Crystal Palace zahrála Vilemína Nerudová s Charlesem Hallé Beethovenovu Kreutzerovu sonátu a Vilemína Nerudová samostatně také Spohrovo Adagio pro housle. Tentýž příspěvek zaregistroval vystoupení Berthy Brousil, což nebyl nikdo jiný než písecká rodačka Berta Brousilová, jež v Anglii účinkovala řadu let stejně jako Vilemína Nerudová. V roce 1857 hrála Berta Brousilová se svými sourozenci v Buckinghamském paláci za přítomnosti královny Viktorie na oslavě 9. narozenin její dcery, princezny Louisy.


V recenzi otištěné v lipském časopise Signale für die Musikalische Welt r. 1880 dirigent Hans von Bülow, první manžel Cosimy Wagnerové, pojmenoval Vilemínu Nerudovou die Geigenfee (houslová víla) a nešetřil obdivem pro její mistrovství, ačkoliv byl jinak znám hyperkritičností k hudebním výkonům svých současníků: „...velká a čistá jako Joachim a jedinečná, jako On. ... Talent v nejvyšší potenci. ... A jaká mnohostrannost!“

Americký časopis Harper´s Weekly ze 4. března 1899 přináší: „(Styl Lady Hallé)… je decentní, spolehlivý, s klidnou dokonale vyváženou technikou. Její tón je jemnější ve srovnání se zvučným fidláním mnoha populárních houslistů. Ale nikdy není slabý. Jeho zaoblenost, čistota a průzračnost jsou toho vždy důkazem. Snadno zesílí a je plný a mužný. Houslistka je naprosto muzikální a mnohostranná v interpretaci, jako jsou jen velcí umělci a ti, pro něž jsou housle přirozeně nejvyšší autoritou.“

Švédský časopis Idun otiskl 1. srpna 1890 rozhovor s Vilemínou Nerudovou, včetně obsáhlého životopisu. Na otázku, kdo jsou její oblíbení skladatelé, houslistka odpověděla: „Z moderních mám velmi ráda Dvořáka, Schumanna, Rubinsteina a Brahmse.“ V interview pro Idun také vzpomněla, jak při účinkování ve skotském Edinburghu získala své stradivárky jako společný dar vévody z Edinburghu a lorda Dudleye.

V deníku z prvního australského turné si Charles Hallé poznamenal, že na prvním koncertu na australské půdě 22. května 1890 hrála jeho choť Vieuxtempsovu Fantasii Caprice tak dokonale, jak ji dosud neslyšel. Po večerním vystoupení 18. června musela Vilemína Nerudová kvůli bolavému prostředníku levé ruky vyhledat pomoc lékaře. Skotský lékař Robert Scot Skirving si Lady Hallé a Charlese Hallé pamatoval z Reidových koncertů v Edinburghu, kde oba umělci pravidelně vystupovali v letech 1870-1890. Z životopisu víme, že Skirving studoval medicínu na edinburghské univerzitě od téhož r. 1876 jako jeho spolužák Arthur Conan Doyle.

Z druhého australského turné referoval deník Bendigo Advertiser z 6. srpna 1891, že Lady Hallé hrála Vieuxtempsovu Fantasii Caprice, Mazurku od Wieniawského, dvě kompozice od Bazziniho, a jako přídavek Vieuxtempsovu Caprice Irlandais. Zvláště při interpretaci Bazziniho skladeb Lady Hallé „prokázala podivuhodné mistrovství se smyčcem a obratnost levé ruky, takže se půvabná umělkyně dočkala od nadšeného publika vydatného aplausu.“


Londýnský Strand Magazine, v němž vycházely holmesovské povídky, přinesl v březnu 1893 životopisný medailon Lady Hallé a Charlese Hallé. V příspěvku Lady Hallé At Home od Fredericka Dolmana pro časopis Woman´s World z roku 1890 zhodnotila Lady Hallé ve svém londýnském bydlišti dvacetileté působení v britské metropoli. Zavzpomínala i na dětství a první hudební zážitky s otcem, brněnským varhaníkem Josefem Nerudou. Fredericku Dolmanovi Vilemína Nerudová sdělila, že má 48 let, ačkoliv ve skutečnosti byla o tři roky starší.


Na téma oblíbených skladatelů, ale i na vzpomínky z dětství navázala v rozhovoru s baronkou von Zedlitz pro časopis Cassell´s Family Magazine v roce 1894. „Miluji veškerou hudbu. Od Bacha a Mozarta k Chaminadeové je to takové bohatství velkých a vznešených kompozic, každá svým způsobem krásná, že je obtížné specifikovat je jednotlivě. Když hraji Brahmse, jsem okouzlena, potom přichází vášeň a majestát Wagnera, učaruje mi půvabná jednoduchost Bacha, nebo divoká zbrklost Chopina, a tak mě každý po svém učiní nejoddanější služebnicí.“ Baronce von Zedlitz Vilemína Nerudová sdělila, že se narodila 21. března 1840.


S velkým respektem psala o Vilemíně Nerudové Lady Lindsay v kapitole How to Play the Violin v knize The Girl´s Own Indoor Book (1888): „...není neobvyklé vidět v našich ulicích dívku s houslemi v černém kufříku. Také téměř v každém koncertním programu najdeme jméno nějaké houslistky na solidní úrovni, neboť je nyní mezi námi řada dobrých umělkyň. Za tuto proměnu vděčíme Madame Norman-Nerudě (nyní Lady Hallé). Spojením pevnosti a síly mužského hraní, čistoty stylu a intonace velkého umělce spolu s dokonalým půvabem a jemným způsobem hry dokázala široké veřejnosti, co v této oblasti dokáže žena. Mistrovskou hru paní Nerudové nikdo nepřekoná, zatímco její ženská lehkost a grácie dodávají houslové hře neobyčejné kouzlo. … Madame Neruda jako sv. Jiří hudby vyšla s houslemi a smyčcem v ruce, aby bojovala s drakem předsudků, či spíše aby jako ženský Orfeus ochočila divoká zvířata sladkými zvuky hudby.“


Jméno Vilemíny Nerudové lze najít i tam, kde by ho nikdo nečekal. V lékařském časopise Edinburgh Medical Journal vyšel v dubnu 1905 příspěvek Too Old At Forty. Pisatel personifikoval starší a mladší uměleckou generaci jmény Norman-Neruda a Joachim na jedné straně a Kubelik a Marie Hall na straně druhé. Bezděky tak složil podivuhodnou poctu české hudbě. Vilemína Nerudová a o dvě generace mladší Jan Kubelík (1880-1940) byli Češi a Američanka Marie Hall (1884-1956) studovala na doporučení Jana Kubelíka houslovou hru u profesora Ševčíka v Praze. Německý houslista Joseph Joachim (1831-1907), řazený k vrcholným interpretům 19. století, mnoho let účinkoval společně s Vilemínou Nerudovou a oceňoval její umění. Skutečnost, že ve skotském lékařském časopise stačilo v roce 1905 napsat příjmení Norman-Neruda a Kubelík (bez křestních jmen) a čtenář ta jména znal, je dostatečně výmluvná. Příspěvek Too Old At Forty zůstal, pokud vím, v literatuře věnované Vilemíně Nerudové, dosud nepovšimnut.


Kruh se uzavírá. Dlouholetým redaktorem Edinburgh Medical Journal byl Joseph Bell (1837-1911), chirurg a učitel Arthura Conana Doyla na lékařské fakultě edinburghské univerzity. Dr. Bell se stal předlohou literární postavy Sherlocka Holmese. Není vyloučeno, že autorem příspěvku Too Old At Forty mohl být právě on. Jako redaktor z let 1873-1896 publikoval v Edinburgh Medical Journal desítky odborných i příležitostných textů.


Radek Hasalík


Použité zdroje (řazeno chronologicky):


Vilhelmine Neruda. In: Der Humorist, Wien, 29. Dezember 1846, s. 1255.

https://anno.onb.ac.at/cgi-content/anno?aid=hum&datum=18461229&seite=3&zoom=33


Court Circular. In: The Times, 19 March 1857, s. 9.

https://www.thetimes.co.uk/archive/page/1857-03-19/9.html?region=global#start%3D1857-03-19%26end%3D1857-03-20%26terms%3DBertha%20Brousil%26back%3D/tto/archive/find/Bertha+Brousil/w:1857-03-19%7E1857-03-20/1


Athenaeum, London, 4 May 1872, s. 568-569.

https://archive.org/details/athenum1872unse/page/568/mode/2up


Hans von Bülow: Wilma Norman-Neruda, Geigenfee. In: Signale für die Musikalische Welt, Leipzig, Februar 1880, Heft 16,

s. 242-244.

https://anno.onb.ac.at/cgi-content/anno-plus?aid=smw&datum=1880&page=250&size=45


Lady Lindsay (of Balcarres): How to Play the Violin. In: The Girl´s Own Indoor Book, ed. by Charles Peters, London 1888,

s. 172-178.

https://books.google.cz/books?id=-WIVAAAAQAAJ&dq=%22I+have+been+asked+to+write+upon+the+art+of+violin+playing,+but%22&pg=PA172&redir_esc=y#v=onepage&q&f=false


Frederick Dolman: Lady Hallé at Home. In: The Woman´s World, vol. 3, 1890, s. 171-174.

https://archive.org/details/WomansWorldV31890/page/n183/mode/2up


Vilhelmina Neruda-Norman. Numera gift Hallé. In: Idun, Stockholm, 1. augusti 1890, č. 31, s. 373-374, pdf online.


The Concert. In: Bendigo Advertiser (Australia), 6. August 1891, s. 3.

https://trove.nla.gov.au/newspaper/article/89006151?browse=ndp%3Abrowse%2Ftitle%2FB%2Ftitle%2F346%2F1891%2F08%2F06%2Fpage%2F9168404%2Farticle%2F89006151


Lady Hallé. Sir Charles Hallé. In: The Strand Magazine, London, March 1893, No. 27, s. 276-277.

https://archive.org/details/StrandMagazine_027/page/n59/mode/2up


Baroness von Zedlitz: A Chat With Lady Hallé. In: Cassell´s Family Magazine, London - Paris - Melbourne 1894, s. 779-784.

https://books.google.cz/books?id=l6HQAAAAMAAJ&printsec=frontcover&redir_esc=y&hl=cs#v=onepage&q&f=false


Obituary. Sir Charles Hallé. In: The Times, 26 October 1895, s. 10.

https://www.thetimes.co.uk/archive/page/1895-10-26/10.html?region=global#start%3D1895-10-01%26end%3D1895-10-31%26terms%3DLady%20Halle%26back%3D/tto/archive/find/Lady+Halle/w:1895-10-01%7E1895-10-31/1%26prev%3D/tto/archive/frame/goto/Lady+Halle/w:1895-10-01%7E1895-10-31/2%26next%3D/tto/archive/frame/goto/Lady+Halle/w:1895-10-01%7E1895-10-31/4


Life and Letters of Sir Charles Hallé, ed. by his Son C. E. Hallé and his Daughter Marie Hallé. London 1896, s. 369 a 378.

https://archive.org/details/lifelettersofsir00halluoft/page/n383/mode/2up


In the World of Music. In: New York Times, 9 October 1898, s. 7.

https://archive.org/details/NYTimes-Oct-Nov-1898/page/n177/mode/2up


Music. Recent Concerts. In: Harper´s Weekly, vol. 43, New York, 4 March 1899, s. 212.

https://babel.hathitrust.org/cgi/pt?id=mdp.39015023931515&view=1up&seq=217



Court News. In: The Times, 23 November 1901, s. 11.

https://www.thetimes.co.uk/archive/page/1901-11-23/11.html?region=global#start%3D1901-11-22%26end%3D1901-11-24%26terms%3DLady%20Halle%26back%3D/tto/archive/find/Lady+Halle/w:1901-11-

22%7E1901-11-24/1%26next%3D/tto/archive/frame/goto/Lady+Halle/w:1901-11-22%7E1901-11-24/2


Lady Hallé - the Queen´s violinist. In: The Tatler, 11 December 1901, s. 500, pdf online.


Too Old At Forty. In: Edinburgh Medical Journal, April 1905, s. 335-336.

https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5277423/?page=2


The Pall Mall Gazette, 20 October 1906.

https://www.britishnewspaperarchive.co.uk/search/results/1906-01-01/1906-12-31?basicsearch=lady%20halle%20mr.%20leonard%20borwick&exactsearch=false&retrievecountrycounts=false&newspapertitle=pall%20mall%20gazette

a

https://www.email.cz/download/k/GGJkKVN1yTEL4i__kVyez3YKwkuyzwZ6rzU_dl5mq4SJT5La_isubaqZ7KO2Jfgv87EEu40/vystoupen%C3%AD%20Lady%20Hall%C3%A9%20v%20p%C5%99%C3%ADsp%C4%9Bvku%20z%2020.%20%C5%99%C3%ADjna%201906%2C%20Pall%20Mall%20Gazette.png


Vilemína Nerudová (nekrolog). In: Dalibor 21.4.1911, s. 251-252.

http://www.digitalniknihovna.cz/mzk/view/uuid:6d8b5780-36e4-11e5-a525-5ef3fc9ae867?page=uuid:581548a0-3a51-11e5-a7b4-001018b5eb5c


Sir Arthur Conan Doyle: A Study in Scarlet. In: Sherlock Holmes. The Complete Novels and Stories. Volume I. New York, Bantam Dell 2003, s. 1-120, cit. s. 34, 37.


Sir Arthur Conan Doyle: A Study in Scarlet. Studie v šarlatové. Bilingua crimi. Přeložil Vladimír Henzl. Praha 2007, s. 92-93

a 102-103.


Vera Mazzotta: "Tra-la-la-lira-lira-lay": Once Again About Wilma Neruda and the little thing of Chopin´s. In: Journal of The

John H Watson Society, "Flora", Fall 2017, volume 5, number 2, s. 21-42, pdf online.


Jutta Heise: Wilma Neruda. In: Musik und Gender im Internet, 2017, revised 2018, pdf online.

https://mugi.hfmt-hamburg.de/A_lexartikel/lexartikel.php%3Fid=neru1838.html


Michaela Kořistová: Wilma Norman-Neruda (Lady Hallé). In: Internetová encyklopedie dějin Brna, last revised 2018.

https://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=4570


Odkazy na fotografie a texty

https://babel.hathitrust.org/…=20

https://babel.hathitrust.org/…124

https://babel.hathitrust.org/…=31

https://babel.hathitrust.org/…297

https://www.amazon.com/…082



Moravská rodačka, houslistka Vilemína Nerudová, která na britských ostrovech vystupovala pod jménem Madame Norman-Neruda a později Lady Hallé.


Houslový virtuos Joseph Joachim




  • Facebook Classic
  • Twitter Classic
  • Google Classic