Radkin Honzák: Čas leváků
Souhrn
Honzák R: Čas leváků
Lateralita neboli preference jedné či druhé ruky souvisí s aktivitami mozku. V poslední době je ve veřejném životě patrný zvyšující se výskyt osob preferujících levou ruku. Jejich větší incidenci nelze vysvětli jen tím, že se více projevují. Jsou zkoumány možné epigenetické vlivy. Autor shrnuje poslední práce na téma stres a lateralita, které docházejí jednoznačně k závěru, že psychosociální stres jako epigenetický činitel souvisí se změnami laterality.
Abstract
Honzák R: The Era of Left-Handers
Laterality—or the preference for one hand over the other—is linked to brain activity. Recently, an increasing number of left-handed individuals have become visible in public life. This higher incidence cannot be explained solely by their greater visibility; possible epigenetic influences are being investigated. The author summarizes recent studies on stress and laterality, which unequivocally conclude that psychosocial stress, acting as an epigenetic factor, is associated with changes in laterality.
Lateralita neboli praváctví nebo leváctví není specifickou vlastností člověka. Už víme, že mnoho živočišných druhů ji má ve svém chování zabudovanou. Je to patrné také u rostlin, chmel se obtáčí na druhou stranu (doprava) než fazole. U bramboříku se květy mohou stáčet na obě strany. Naše levoruká nebo pravoruká orientace je kontinuum mezi stoprocentními praváky a stoprocentními leváky. Jestli člověk bude pravák nebo levák není podmíněno jen dědičností. Leváků je něco málo přes 10 %, ale „tvrdých“ leváků jsou mezi námi jen 2 %.1 Tato prevalence je stabilní napříč kulturami. Přesto už jsem si dlouho nevšiml, že by v TV pořadech někdo psal či kreslil pravou rukou.
Zjišťování laterality se v populaci provádí nejčastěji předložením jednoduchých motorických úkonů (skládání kostek, psaní), při individuálním vyšetření se používá standardizovaných metod. Leváků přibývá, nejen v mém zorném poli, ale také objektivně. Všeobecně se to svádí na přístupů veřejnosti a školy, „přeučování“ leváků známé z mého dětství skončilo výnosem Ministerstva školství už v roce 1967 jako zcela neodborný postup (jehož výsledkem byla často porucha řeči), na jejich větší odvahu se vynořit a projevit, ale příčiny mohou být také jiné.
Malý hlodavec tukotuko talarský si podává potravu levou přední tlapkou. Je to tedy přirozený levák. Když však je těhotná samice vystavena stresu (pach kočky), její potomstvo významně častěji používá dříve nedominantní pravou tlapku2. Což jestli se v obdobích charakterizovaných obecně přemírou stresových vlivů rodí matkám víc leváků?
U dětí můžeme sledovat vývoj laterality již v nitroděložním životě podle toho, zda se plod častěji dotýká obličeje pravou nebo levou rukou či za si cucá častěji levý nebo pravý palec, po porodu je lateralita patrná velice brzy. Pravoruké děti mají rychlejší úchopový předmět pravou ručičkou a dávají přednost podnětům přicházejícím z pravé strany. Tyto preference jsou většinou jasně zřejmé ve věku dvou let, upevňují se v dětství a dospívání a mají tendenci být od narození konzistentní.
V populaci se rodí významně více praváků. Nevyhraněná lateralita popisuje situaci, kdy dítě dává střídavě přednost jedné nebo druhé ruce. Mixovaná preference popisuje případ, kdy jedinec volí pro část výkonů jednu ruku a pro skupinu jiných výkonů ruku opačnou. Ambidextr je jedinec, který střídavě používá obě ruce bez ohledu na typ výkonu.
Souvislost laterality s aktivitou mozku je prokázána, při některých neurobiologicky podmíněných poruchách a odchylkách od standardu je vyšší incidence nevyhraněné a opačné laterality (dyslexie, poruchy autistického spektra, ADHD, aj.). Existují dvě zásadní teorie nevyhraněné a opačné lateralizace: první vychází z časných poruch vývoje spojených ještě s dalšími odchylkami od normy, druhá staví na genetických a epigenetických vlivech. Sem nepochybně patří stres, jak plodu a dítěte, tak matky. Předčasný porod je významně spojen s nevyhraněnou lateralitou. Britská autorka Nadja Reissland3 se spolupracovníky sledovala změny preference ruky plodu během těhotenství a vliv stresu matky na lateralizované dotyky obličeje. U 15 zdravých plodů (24.–36. týden) byla analyzována frekvence dotyků pravou a levou rukou. Mateřský stres významně zvyšoval levostranné dotyky plodu, zatímco věk ani pohlaví efekt neměly.
Nejrozsáhlejší studie mateřského stresu4 vychází z pozorování po nejhorších ničivých záplavách ve státu Iova v USA v červnu v roce 2008 publikovaná letos na jaře. Co se týká stresových vlivů, byly sledovány objektivní údaje o rozsahu postižení a stresová odpověď matek jednak jako subjektivní distres (PNMS – Postnatal Maternal Stress) a poporodní deprese. U 217 dětí matek, které vykazovaly uvedené obtíže byla vyšetřena lateralita ve věku jejich 60 měsíců, a to pěti motorickými zkouškami (kreslení nebo vybarvování, házení míčku, chytání hozených předmětů, stavění kostek a použití lžíce). Ze získaných výsledků byl stanoven pravo-levý index. V této studii bylo poprvé zjišťováno, v kterém trimestru těhotenství byl stres matky patrný.
Nevyhraněnost lateralizace byla posuzována pravo-levým indexem. Všech pět úkolů řešilo 57,8 % dětí jednou rukou, čtyři úkoly 20,1 %. tři úkoly 13,6 %, dva 13,6 % a jeden úkol 2,6 %. Byla nalezena spojitost mezi stresem a nevyhraněnou lateralitou, a to také v závislosti na vývojovém stadiu. Důsledkem stresu v prvním trimestru byl patrný rozdíl mezi chlapci a děvčátky chlapci byli postiženi významně častěji. Pohlavní rozdíl však již není patrný při stresu matky ve třetím trimestru. Rozložení je podobné jako ve standardní populaci, ale studie má více dětí s nevyhraněnou lateralitou (podle studie Mundorfové a kol.5 nevyhraněná lateralita 12 % populace, jeden úkol – méně než 1 %). Lateralizace matek není ve studii rešena.
Vztah mezi stresem matky a lateralizací plodu a dítěte, navíc s rozdílným dopadem podle stavu vývoje plodu, ukazuje na epigenetické vlivy a potvrzuje tak moji hypotézu o zvyšujícím se počtu leváků v populaci v důsledku psychosociálního stresu. Zcela hypotetický, ale neopominutelný zůstává vliv biologických environmentálních faktorů vycházející z významně se měnícího životního prostředí.
Všichni dobří leváci:
Isaac Newton; Wolfgang Amadeus Mozart; Pablo Picasso; Niels Bohr; Jiří Trnka; Bill Gates; Ludwig van Beethoven; Winston Churchill; I. P. Pavlov; Nikola Tesla; Vincent van Gogh ; Albert Einstein; Peter Paul Rubens; Harry Truman; Franz Kafka; Niccolo Paganini; Neil Armstrong ; Lewis Carroll; Marie Curie; Mark Twain; Leonardo da Vinci ; Václav Havel; Stephen Hawking; Michelangelo Buonarroti; Johann Sebastian Bach; Alexandr Veliký; Peter Paul Rubens; Barack Obama; Ringo Starr; Benjamin Franklin; Johann Wolfgang von Goethe; Alfons Mucha; Královna Viktorie a mnoho dalších.
1 Oclenburg S: How Rare Is It for Someone to Be 100 Percent Left-Handed? Psychology Today, Updated October 8, 2026
2 Tuf IK: Když stres změní tlapku. Vesmír, 2026, 105+10:534-538
3 Reissland, N., Aydin, E., Francis, B., & Exley, K. (2015). Laterality of foetal self-touch in relation to maternal stress. Laterality, 20(1), 82–94. https://doi.org/10.1080/1357650X.2014.920339
4 Hamapoui J, et al: Prenatal Maternal Stress and Weak Handedness in Early Childhood: The Iowa Flood Study. Dev Psychobiol,. 2026 Mar 17;68(2):e70143. doi: 10.1002/dev.70143 Distupné na: Developmental Psychobiology | Developmental Biology Journal | Wiley Online Library (12.10.2026)
5 Mundorf a et al: Handedness in schizophrenia and affective disorders: a large-scale cross-disorder study. Eur Arch Psychiatry Clin Neurosci 275, 767–783 (2025). https://doi.org/10.1007/s00406-024-01833-9
Praha 15. 10. 2026
Komentáře