SLAVNOSTI ČESKÉHO RÁJE BEZ DÁLNICE: NECHTĚJME STAVBOU DÁLNICE SLOVO RÁJ ŠKRTNOUT
- Dana Mojzisova
- 21. 8.
- Minut čtení: 8
Novou veřejnou výzvu na ochranu Českého ráje před stavbou dálnice (1) zveřejnila v čerenci 2025 koalice Spolků ŠOS Český ráj na Slavnostech Českého ráje bez dálnice. Bohatý program pro dospělé i děti se uskutečnil v Autocampu Sedmihorky u Turnova. Návštěvníci mohli shlédnout výstavu fotografií krásné krajiny v ohrožení ale i hrozivou vizualizaci, jak by dálnice v krajině skutečně vypadala. Slavností prošlo během pěti hodin zhruba 1000 lidí včetně mnoha dětí. Vystoupily na ní známé osobností vědeckého i kulturního života, které výzvu podporují.
Fotografie z akce a audiozáznam z brífinku pro novináře najdete zde (2).
Nová celonárodní výzva adresovaná vládě a Libereckému, Královéhradeckému a Středočeskému kraji poukazuje na obrovské negativní dopady, které by vznikly stavbou dálnice z Jičína do Turnova přímo srdcem Českého ráje, a navrhuje dopravně, ekologicky a ekonomicky mnohem výhodnější řešení. Jde o urychlenou výstavbu obchvatů obcí na stávající silnici z Jičína do Turnova a jižní variantu, která by odvedla tranzitní dopravu z Jičína do Mnichova Hradiště mimo Český ráj.
Výzvu už na jejím startu podpořili vědci Václav Cílek, Stanislav Komárek a Anna Hogenová, umělci Ondřej Vaculík, Jiří Štrébl, Petr Vachler, Vladimír Merta, Miloš Šejn, Čestmír Suška a Jaroslav Kvasnica i sportovec Adam Helcelet. S jejími požadavky sympatizují i významní ekologové, například Ladislav Miko, bývalý ministr životního prostředí a poradce prezidenta či Robin Bӧhnisch, ředitel Krkonošského národního parku.
Václav Cílek, Vladimír Merta, Ondřej Vaculík, Jiří Štrébl a Ladislav Miko na slavnosti vystoupili s projevy, z nichž níže citujeme.
Nová výzva s názvem “Ochraňme Český ráj, klenot naší země, před stavbou dálnice! Veďme tranzitní dopravu jižní variantou” požaduje:
· ochranu jedinečné přírody a krajiny Českého ráje a zachování příznivého životního prostředí pro místní obyvatele a také atraktivity regionu pro návštěvníky
· zastavení prací na přípravě dálnice vedené srdcem Českého ráje mezi Jičínem a Turnovem a pokračování příprav jižní varianty, která Český ráj obchází
· urychlenou modernizaci silnice mezi Jičínem a Turnovem s obchvaty obcí a místně posílení její průjezdnosti pruhem pro předjíždění
· respektování moderních trendů v dopravní politice a při plánování dopravních staveb pro zachování kvalitního života ve 21. století
Organizátoři připravili pro děti zajímavé workshopy, např. malování dráčka dálničáka na trička či tvorbu linorytů. Nejoblíbenější bylo malování krajiny Českého ráje na 33 metrů dlouhý a metr široký pruh papíru, který symbolizuje zábor krajiny zamýšlenou dálnicí z Jičína do Turnova, která by byla dlouhá 33 kilometrů. Poté děti na vytvořenou krásnou krajinu Českého ráje nainstalovaly v černém pruhu dálnici, aby se podívaly, jak do krajiny zapadá a zda se jím zde líbí. Po posouzení “krásy” tohoto řešení děti symbolicky odtáhly dálnici za pomoci oslů nesoucích nápisy “dálnice = oslovina“ tam, kde by mohla být užitečná, tedy mezi Jičín a Mnichovo Hradiště.
Děti také sledovaly Plechové divadlo s hrou „Jak drak dálničák nepochodil”. Děti probudily pomocí bubnů bájného prince Bajaju a ten přijel i s rytířskou družinou na koních Českému ráji na pomoc. Bajaja jako první podepsal novou výzvy na ochranu Českého ráje. Večer zakončila ohnivá show a zpívání u táboráku.
Mezi řečníky vystoupila i fotografka Pavla Bičíková s představením fotografické výstavy Krajina určená k odpisu?, která přibližuje krásy Českého ráje ohrožené zamýšlenou stavbou dálnice. Autory fotografií jsou členové turnovského Fotoklubu Safír Pavla Bičíková, Alena Novotná, Jiří Stránský a Jiří Šťastný. Připomněla fotografickou soutěž pro veřejnost s názvem „Zachovejme Český ráj“ (3).
V příloze zprávy najdete dva texty Ondřeje Vaculíka. Jeden je zamyšlením o dopadu husté sítě dálnic na krajinu v naší malé zemi a druhý zněním jeho projevu na slavnosti. Ten obsahuje i připomínku neblahé proměny hodnot ve vztahu k přírodě poukazem na kdysi známý text Ludvíka Vaculíka “Jinou Ústavu” z roku 1990 (4).
Jan Piňos, tiskový mluvčí koalice spolků SOS Český ráj, řekl:
„Pro mě osobně bylo krásným zážitkem vnímat tolik lidí na podobné vlně. Všichni ve spolku hodnotíme akci jako velice zdařilou. Naši čestní hosté z řad vědců a umělců ve svých vystoupeních jednoznačně podpořili návrhy nové výzvy a sklidili velký potlesk. Lidé na slavnosti měli o problematiku zájem a nabízeli pomoc s šířením výzvy, uspořádáním podobné akce na Jičínsku či oslovením politiků. Hned po zveřejnění výzvy jsme získali 150 podpisů. Příznivý byl i zájem médií.“
„Je nesmírně důležité informovat lidi, protože stále ještě velká většina obyvatel Českého ráje, natož jeho návštěvníků netuší, jaké monstrum jim chce stát postavit v krajině, kterou mají rádi. Investor zamýšlené stavby, Ředitelství silnic a dálnic, ve veřejném informování zcela selhává a obce se teprve probouzejí. Jsem rád, že naše akce nemálo přispěla k informovanosti o rizicích i řešeních jak obyvatel Českého ráje, tak letních návštěvníků. Díky nim se naše poselství dostane po celé republice.“
Václav Cílek, geolog, spisovatel a popularizátor vědy, řekl:
„Z mého pohledu dálnice Českým rájem nedává smysl. Už to obklíčení poměrně malého Českého ráje dálnicemi není dobré. Společně s Jiřím Adamovičem a Radkem Mikulášem jsme dávali dohromady podklady pro vyhlášení Geoparku Český ráj. To, co je tu světové, to jsou mikroformy, skalní prostředí. Ve srovnání s pískovcovými krajinami světa je Český ráj maličký. Právě proto je zranitelný. Český ráj nese esenci národní krajiny, je to vidět na množství malířů a umělců, kteří tu dodnes působí. Myslím si, že je důležité tu zachovat málo technický ráz do budoucna.“
Vladimír Merta, písničkář, skladatel, spisovatel, fotograf a režisér, řekl:
„Už tu padl pojem kulturní krajina. V Toskánsku mě napadlo, jak je to možné, že tak obrovský kus krajiny zůstal netknutý. V podstatě je to středověký ráz krajiny. Jak to, že tam nejezdí traktory, že tam není hromadný turismus, že nikoho nenapadlo prorazit tam dálnici? Myslím si, že je mnohem důležitější říkat studentům nejezděte do Říma, do Pompejí - jedťe se podívat do Toskánska, co je kulturní krajina! Zážitek z krajiny, která vás obklopuje a vy ji vnímáte jako svou vlastní, jako byste ji sami vytvořili, to inspiruje zpěváky, muzikanty, umělce. A toto všechno nám chce dálniční lobby vzít, nezvedneme-l-i svůj hlas.“
Ladislav Miko, bývalý ministr životního prostředí, poradce prezidenta, řekl:
„Stejně jako Václav Cílek nepotkávám tento problém poprvé. Když jsem byl náměstkem ministra v letech 2003 až 2005 a pak ministrem v roce 2009, tak už tenkrát se řešil se stejným výstupem jako nyní, totiž že jižní trasa je logičtější. Je jednodušší ji postavit a doba, o kterou se cesta z Jičína do Liberce prodlouží jihem oproti severu, je nějakých deset minut. To skutečně není rozhodující. Je pro mě překvapením, že se diskuse nad tím dosud neuzavřela.“
„To je můj osobní pohled. Dnes jsem tady proto, že pan prezident ode mě očekává aktuální informace o vývoji této kauzy. Při návštěvě Královéhradeckého kraje se v Jičíně setkal s občanskými iniciativami, které daly najevo, že se jim nápad postavit Českým rájem dálnici opravdu nelíbí se všemi argumenty, které tu padly. Proto jsem tady, abych měl informace, argumenty a postoj veřejnosti z první ruky. Pana prezidenta tento problém zajímá. Můj komentář pro něj k této kauze vyplývá z toho, co tady říkám.“
Jiří Štrébl, herec, řekl:
„Budu tu mít jednoduché, protože to, co tu moji předřečníci řekli, je tak úžasně erudované, že já k tomu víc přidat nemůžu. Jen to, že Český ráj je pro mě Českým rájem až tak daleko, že jsem si tu koupil už hrob, takže tady zůstanu navždycky. A jediné, co chci dodat, je to, že bych nechtěl, abychom stavbou dálnice museli slovo ráj škrtnout.“
Ondřej Vaculík, redaktor, spisovatel, předseda české pobočky mezinárodního PEN klubu, řekl:
„Vyděsil mě zveřejněný generel, který se nazývá dálnice budoucnosti. Podle něj mají být všechna krajská města propojena dálnicemi. A mají vzniknout nějaká podivuhodná dálniční mezikruží, třeba mezi Prahou a Řípem. Naše republika je velice malá a je vzácná svou proměnlivostí. Každých 5-10 kilometrů se tvářnost krajiny mění a přitom je krajina spojitá. Dálnice krajinu naprosto rozbíjejí. Dálnicemi se krajina stává nepropustnou."
"Podle generelu nepovede dálnice přes Sněžku, Labskou boudu, přes Krkonošský národní park. Ten vám uchráníme, ale posuneme dálnice níž a buďte rádi! Když se ale díváte na všechny čáry dálnic v mapce, zjistíte, že bychom přírodu, kterou bychom měli chránit, takto zničili. A od toho je veřejná správa, aby zajišťovala také to, co se nemá stát. My stále po ní chceme něco, co se stát má. Ne, ona má také bránit škodám, má chránit přírodu, životní prostředí a to má být na prvním místě! A proto jsem rád, že tato iniciativa je a budou muset být i další."
Čestmír Suška, akademický sochař, spoluzakladatel spolku Tisovka a člen výboru nové výzvy, řekl:
„V této krajině trávím většinu svého času, máme tu s manželkou chalupu. To, se tu dnes děje, jsme znovu nastartovali založením spolku Tisovka, který sídlí v Tatobitech - kvůli plánovanému přivaděči k dálnici. Když jsme zjistili, jakým způsobem se to vše chystá, tak jsme byli naprosto, třikrát podtrhuji, naprosto zděšeni. Myslím tím neprofesionalitu ze strany ŘSD, které se snažilo obejít řádné projednání vlivů na životní prostředí zfušovaným způsobem. Požádali jsme o pomoc syna, který žije a pracuje Anglii a dělá hlukové studie. Syn shodil hlukovou studii na dálnici ze stolu, že je naprosto neprofesionální, nepracuje s realitou. Studie byla udělaná od počítače bez seznámení se s krajinou.“
„Ministr Kupka řekl na setkání s Tisovkou, že na prvním místě je demokratické projednání. Jenže projednání EIA se dělo za covidu. Připomínky měly být online, a tak lidé, kteří měli co říci, se do procesu nedostali.“
„Krajský ředitel ŘSD pan Wohlmuth mi řekl: „Já jsem si vás proklepl, ale ten váš dům není přímo vedle přivaděče, tak proč se do toho montujete?“ Takovými „demokratickými“ způsoby se snaží prosadit svůj projekt.“
„Zakázku na posouzení vlivů na životní prostředí vyhrál pan Ludvík. A hluková studie je stejná jako zfušovaná přecházející. Náš stát plýtvá penězi na odborníky, kteří jen falšují, od boku střílejí informace, které nemají nic společného s realitou. Demokracie, za kterou jsme bojovali, je tu na hodně hliněných nohách. Jen když se do toho lidé a neziskovky pustí, tak je tu šance něčeho dosáhnout. Jsem moc rád, že se to tu tak rozjelo, a doufám, že to dobře dopadne.“
Josef Tomeš, dopravní expert SOS Český ráj, řekl:
„Do roku 2002 jsem byl šéfem úseku výstavby ŘSD. V celkové koncepci ŘSD jsme nikdy nepočítali s čtyřpruhovou silnicí Českým rájem, vždycky tu byl dvoupruh. A v roce 2002 jsme předpokládali intenzitu dopravy na této komunikaci 7-10 000 vozidel denně. V roce 2025 tu je podle sčítání přesně 7000 vozidel mezi Jičínem a Turnovem. Nevzniká tu tedy podle tak nízké intenzity dopravy žádný nárok na stavbu dálnice.“
„Mám vyjádření ministerstva životního prostředí z roku 2008, že je prioritou jižní varianta a že ji podporuje i ministerstvo dopravy. Jenže následné zastupitelstvo Libereckého kraje toto přehlasovalo a prosadilo dálnici přes Český ráj.“
Robin Bӧhnisch, ředitel Krkonošského národního parku, poslal své vyjádření podpory:
„Český ráj je naší první chráněnou krajinnou oblastí a záměr vést čtyřproudou silnici jejím srdcem pak symbolem postupné eroze dosud účinné ochrany toho nejcennějšího v naší zemi. Tendence zbožňovat nejrůznější infrastrukturní stavby a naproti tomu zlehčovat varování odborníků a snahy ochránců přírody bránit nadčasové hodnoty třeba v podobě naprosto výjimečné krajiny, je symptomem nemocné doby a společnosti. Zhoubná mantra růstu nás svádí k technokratickým a silovým řešením bez respektu k environmentálním, krajinářským a kulturním hodnotám. Tedy bez respektu k vlastnímu domovu. Krajina nemá volební hlas, ten ji musíme dát my. Díky všem, kteří tak činí.“
Kontakt:
RNDr. Jan Piňos, tiskový mluvčí koalice spolků SOS Český ráj
720 552 888
Poznámky:
(4) V roce 1989 bylo životní prostředí a ochrana přírody jedním z hlavních témat. Vypovídá o tom např. text Ludvíka Vaculíka “Jinou Ústavu” z roku 1990.
„Ale všimněte si, že náš osud je dnes víc než vládou a úřadem určován postavou, jež dosud nebyla do ústavy zapsána: Tou je příroda, Země – či jak to nejlíp nazvat – bytí? (…) Nesouhlasím, aby Země a vše, co na ní je, bylo v zákoně vedeno jen jako životní prostředí člověka. Země se vším, co má, je svérázná bytost, součást univerzálního bytí: bytost starší, větší a silnější než my. Staré kultury to uznávaly. Přiznejme jí tedy rovnoprávnost a zapišme to do ústavy a potom do dalších zákonů. (…) Zákon znemožní, abychom my, jak tu náhodou zrovna žijeme, spotřebovali a zničili Zemi většině lidí, která se teprve narodí.“
Komentáře