Věra Nosková vzpomíná na Evu Hauserovou

S Evou jsem se seznámila asi v roce 2008 po zaléčení rakoviny, prodělala chemoterapii a ozařování, nové vlasy jí teprve rostly, podobaly se chmýří. Byla šťastná, že ji doktoři ze zhoubné nemoci dostali, vypadala, že je v dobré kondici. Chtěla jsem ji povzbudit, co kdybychom si spolu vyrazily a užily si trochu spontánní radosti? Eva souhlasila, a tak jsme vyrazily na diskotéku. Trsaly jsme tam s mlaďochy, braly jsme to jako dobrý fór. Eva se nelitovala, nenaříkala nad svým osudem, byla bojovnice.

Vyměnily jsme si knížky, líbilo se mi, jak píše, obdivovala jsem její fantazii. Chtěla tehdy vydat sociální sci-fi Cvokyně a já se rozhodla, že se o její novelu postarám ve svém zakázkovém nakladatelství. A že ji vydám za své úspory. Nikdy předtím ani potom jsem to neudělala, neměla jsem na to nervy. Prodej Cvokyně naštěstí náklady na vydání pomalu splatil. Zařídila jsem tehdy cosi jako literární turné, strávily jsme spolu čtyři dny na cestách, na besedách se čtenáři v Jižních Čechách. Eva brzy ráno vstávala a vyběhla do ulic, aby si dala několik kilometrů. Posnídala pak ovesné vločky s ovocem. Žila zdravě a měla silnou vůli.

Imponovalo mi, že vystudovala mikrobiologii a nechápala jsem, že se jí pak věnovala jen krátce, a raději pracovala pro různé stylotvorné časopisy pro ženy a překládala kýčovitou literaturu. Na to jí byla škoda.

Přely jsme se spolu o ideje vypjatého feminismu, aniž to mezi nás zaselo nepřátelství. Eva myslela logicky, doufala jsem, že ji přesvědčím. Sdělila jsem jí, že píšu knihu Chraňme muže, která by měla muže vyvinit ze všeho, co jim feministky vyčítají a proč je neprávem zatracují. Eva mě překvapila nápadem, že bychom takovou knihu mohly měly napsat spolu, ona by se v ní vytasila s tím, čím a jak muži deptají ženy a já bych hájila muže. Prý by čtenáře určitě bavil náš ideový střet. To jsem odmítla.

Navrhla jsem PEN klubu, aby Evu přijal, uměla výborně anglicky a byla dobrou spisovatelkou, vyjma svých feministických brožurek. Stalo se, PEN klub ji udělil členství.

Doufala jsem, že naše vzájemná tolerance přežije i vydání mé knihy Chraňme muže, ale nestalo se tak. Později mi naše ideové střety chyběly, protože Eva byla přemýšlivá, a to, že jsme spolu nesouhlasily, se nepromítlo do našeho vztahu, což je vzácné. Před šesti lety jsme se zas konečně setkaly, vracela jsem jí neprodané Cvokyně, jely jsme pro ně do skladu mimo Prahu. Opět po letech došlo k našemu souznění, které bylo ještě silnější, když mi oznámila, že už není feministka. Muži to prý mají v životě těžké, ženami jsou mnohdy ovládané... Vyprávěla mi pak o Srí Lance, kde pobývala, a já se tam chystala.

 Eva byla vzdělaná, bystrá, upřímná a nezáludná.

Věra Nosková, prosinec 2023

Foto: Pavel Kotrla