ČESKÉ CENTRUM MEZINÁRODNÍHO PEN KLUBU

My Češi máme tendenci vidět Poláky ve vztahu k Rusku jako jednu homogenní skupinu, která po generace vnímá Moskvu jako velké nebezpečí. Zažili si s nimi staletou okupaci a několik válek, takže to může vypadat, že v tomhle Poláci bez ohledu na politické rozdíly drží basu. Slyšíme, že Polsko chce vybudovat největší armádu v Evropě, vidíme, že nakupuje masivně výzbroj v USA, v Jižní Koreji, že podstatně posiluje svůj zbrojní průmysl. Polská realita ale není zdaleka jednobarevná.

Omlouvám se několika desítkám přátel, kteří následující texty obdrželi již ve čtvrtek. Rozhodl jsem se nakonec poslat tento mail všem mým adresátům, protože problém považuji za velice závažný, dokonce v něm spatřuji kořeny současného společenského marasmu: Polistopadovou cestu k občanské společnosti nenarušuje jen politická lůza, která – nyní u moci – řádí bez řádu po vzoru neřádu vlád v dalších postkomunistických zemích (Maďarsko, Slovensko, o východu Evropy nemluvě) – ovšem

Literární festival Slovenské jaro 2026 pod záštitou předsedy Senátu Parlamentu ČR Miloše Vystrčila se uskuteční od 19. března do 28. května a nabídne cyklus jedenácti autorských čtení a besed se slovenskými spisovateli, kteří v současnosti výrazně ovlivňují slovenské kulturní prostředí. Úvodní debata o současné slovenské literatuře nabídne vystoupení literárních vědců z Ústavu slovenskej literatúry SAV Ľubice Schmarcové (*1979) a Viliama Nádaskaye (*1994). Oba se aktivně podí

Leckdy někdo vypíše soutěž, v níž máte za úkol co? Poznat či uhodnout literární postavy. Někdy se to bere podle kalendáře, dneska má svátek Dobra. A Laura, to je moje vnučka. Zítra Norbert. V sobotu Iveta a v neděli Medard. Měl jsem jednou výstavu dřevěných obrazů v klášteře. Bylo to na Den otevřených dveří a já jsem si chystal úvodní slovo. Tedy – víc slov, pochopitelně. A napadlo mě, že si vzpomenu na literární postavu, kterou, myslím, v kalendáři nenajdete. Na koho myslíte

Petr Janyška Zveřejňování Epsteinovy složky v USA vyvolalo celosvětový skandál, který zasáhl zřejmě celý západní svět. A jsme nejspíš teprve na počátku, nikdo neví, kam se tahle lavina dokutálí a co všechno ještě rozmetá. Dnes přes tři miliony zveřejněných dokumentů, desetitisíce fotografií, výpisy z účtů nemůže běžný člověk analyzovat, je odkázán na práci médií, jež mu je musí roztřídit a vysvětlit. A taky na dobrou vůli amerických úřadů, že zveřejní skutečně všechno. Zatím

Francie trpí poslední dobou rozdrobeností politické scény, neschopné se na čemkoli domluvit. Za poslední dva roky měla čtyři premiéry, z nichž dva padli po vyjádření nedůvěry parlamentem. Krajně pravicová i radikálně levicová opozice se snažily střídající se vlády za každou cenu svrhnout a vyvolat předčasné volby včetně prezidentských. Současný premiér Sébastien Lecornu ale dopadl jinak než jeho předchůdci, přežil několik bouří a zůstává na svém místě. Po půlročním vyjednáván

Poezie afrického básníka, která vyjadřuje pocity současného člověka bez ohledu na to, odkud pochází a kde žije. Dynamická lyrika s epickými prvky, přibližuje se evropské poezii, ale zachovává rytmus Afriky. Velmi neotřelé básnické obrazy, přesto střídmé, převažuje v nich realistický pohled bez příkras. Divadlo Agadir: Na strunách naděje představí poezii Uche Nduka 26. 2. 2026 od 18:00 v Knihovně Jiřího Mahena, Kobližná 4, Brno.

Po šokujícím požadavku Donalda Trumpa získat jakýmkoli způsobem Grónsko bylo mezi nacionalistou pravicí Evropy ticho. Tyto strany vesměs vítaly Trumpovo zvolení, jejich politici se cítili na nejvyšší míru polichoceni, pokud mohli být přítomni jeho inaugurace, konvenovalo jim jeho Udělat Ameriku zase velkou. Ale co teď? Chtít zabrat násilím nějakou zemi je už příliš silná káva. O to překvapivější byla reakce Jordana Bardelly, mladého předsedy francouzské nacionalistické strany

Nezastíraný zálusk amerického prezidenta na Grónsko, ostrov čtyřikrát větší než Francie a téměř neobydlený, který by chtěl získat po dobrém či po zlém, byl šokem pro celý Západ. Boří všechno, na čem od druhé světové války stál náš svět. Pokud by to takhle šlo dál, může se Spojeným státům v Evropě stát, co se stalo u nás Rusům v r. 1968, kdy se z bývalých osvoboditelů stali nenáviděnými vetřelci. Grónsko je bezpochyby důležité pro bezpečnost USA, ty tam ale už léta měly své zá